Mountfield HK
Vstupenky
Aplikace
Fanshop
ENG
Menu Více
Rozhovory
ne 25.6.2023 | Adam Kodet, Daniel Krátký | Foto: Bietigheim Steelers

Evan Jasper: Hradec? Skvělý tým! Přesvědčily mě rozhovory s hráči

Nová akvizice Mountfieldu Evan Jasper je už desátým Kanaďanem v historii klubu. Silový útočník s pověstí střelce se pilně připravuje na novou sezonu a těší se na své první angažmá v Česku. V prvním rozhovoru prozradil, jak probíhala jednání, co ho k příchodu do Hradce přesvědčilo, ale i to, co od něho fanoušci mohou očekávat, jakým sportům se také věnoval či jak vzpomíná na svá studia i minulá působiště.

Evane, jak se cítíte jako nový člen kádru Mountfieldu HK?
Moc se do nového týmu těším, navíc je to tým, kterému se loni hodně dařilo. Bavil jsem se s kluky z aktuálního kádru, ale i s hráči, kteří tady hráli v minulosti. Je to skvělá organizace a věřím, že bude zábava tady hrát. A taky dobře vím, že fanoušci v Hradci jsou neuvěřitelní.

Co vás přesvědčilo o přestupu právě do Hradce?
Hned, jak jsem se s klubem dostal do kontaktu a něco si zjistil, mě to moc zaujalo. Líbil se mi zájem klubu o mě, navíc česká liga je kvalitní a Mountfield má skvělý tým. Těším se, až si tady zahraju a věřím, že Hradec je dobré místo pro kohokoliv, kdo sem jde hrát hokej. Je to pro mě nová výzva.

Jak probíhaly námluvy a vyjednávání?
Jednání šla opravdu hladce. Generální manažer se spojil s mým agentem a také mluvil s mým trenérem z loňska, který mu dal na mě dobré reference. Pak už se vše seběhlo docela rychle, řekl bych tak za čtyři nebo pět dní. Jen jsem to probral s agentem a bylo hotovo.

Byl nějaký konkrétní důvod, který vás definitivně přesvědčil?
Přesvědčily mě hlavně rozhovory s pár hráči, kteří v Hradci hráli. Řekli mi, jak to v klubu funguje a jak se o ně klub staral. Taky bylo důležité, že klub má skvělé fanoušky a samozřejmě to, že se mu v posledních letech výsledkově dařilo. Chtěl jsem prostě jít do dobrého klubu s výsledky a Mountfield to splňoval.

S kým konkrétně jste debatoval?
Hlavně s Graemem McCormackem, ptal jsem se ho asi na tisíc otázek, než jsem podepsal smlouvu (směje se). Zjišťoval jsem fakt všechno o klubu a městě a o celkové atmosféře a fungování organizace. Hodně mi pomohl a opravdu mi odpověděl na všechno, co jsem potřeboval vědět. Jsem mu za to vděčný, dost mi to pomohlo i s celým přesunem z Německa do Česka.

V posledních dvou sezonách se vám dařilo gólově, označil byste se za střelce?
Myslím, že je to asi moje nejsilnější zbraň. Snažím se hrát rychle, nepříjemně napadat a tím odebírat puky soupeři a vytvářet šance pro spoluhráče. Ale když se mi naskytne šance střílet, snažím se ji vždy co nejlépe využít.

Naopak v kolonce +/- u vašeho jména svítí hrozivých -33. Je to v dnešní době ještě vypovídající statistika?
Je pravda, že často jste na ledě při inkasovaném gólu a nemůžete udělat nic, jak šanci soupeře zabránit. Loni jsme jako tým dostávali fakt hodně gólů a spousta kluků byla po sezoně v mínusu. Měli jsme celkově problémy s obranou a brankáři, celá situace nebyla pro tým příznivá. Řekl bych, že ta statistika úplně nevystihuje moji hru, snažil jsem se hrát dobře v obranném pásmu a nebojím se ani blokovat střely. Spíš jsem byl trochu oběť okolností a čísel.

Poslední tři sezony jste strávil v Německu, jak se vám tam líbilo?
Hrát hokej v Německu je skvělé, lidé v klubech se o hráče starají opravdu dobře. Město, ve kterém jsem hrál (Bietigheim-Bissingen), bylo sice menší, ale moc pěkné. V lize se hraje dobrý hokej, hodně se tam spoléhá na hráče z ciziny. V týmech je zhruba devět nebo deset importů. Moc mě bavilo tam hrát.

Váš tým hrál o záchranu, která se mu nakonec nepovedla. Jak náročné to pro vás bylo?
Je to těžké a byl to jeden z důvodů, proč jsem přestoupil do Mountfieldu. Posledních pár let se umístil dobře, loni postoupil do finále a já doufám, že na tom můžeme stavět. Naopak my jsme loni prohráli strašně moc zápasů, a to zanechá na hráči nějaké stopy, hlavně co se týče psychiky. Hrát o záchranu je hrozně těžké, nechcete zklamat fanoušky a jste pod obrovským tlakem. V určitém smyslu vás to může posílit, i tak ale věřím, že příští rok budeme spíš vyhrávat (usmívá se).

Byl jste se už v minulosti podívat v Česku?
Na konci roku jsme s pár kluky vyrazili na tři dny do Prahy. Chtěli jsme nasát trochu místní kultury, a to se povedlo, Praha je opravdu nádherné město. Samozřejmě jsme si dali i klasické plzeňské pivo a nějaké to jídlo, měl jsem třeba vepřové koleno nebo knedlíky. Pochutnali jsme si.

V mládí jste hrával rugby. Co má tento sport společného s hokejem a pomohl vám v hokejovém rozvoji?
Rugby vás hlavně pořádně posílí. Je to fyzicky velmi náročný sport, schytáte i rozdáte tam spoustu ran. A to se dá dobře použít i v hokeji, tam taky musíte hráče trefit, abyste se ho zbavili nebo mu sebrali puk.

Jak dlouho jste se tomuto sportu věnoval?
Rugby jsem hrál asi čtyři roky, k tomu jsem ještě dělal lakros. U toho jsem vydržel asi 13 let. Bylo dost náročné to všechno skloubit a naskládat do nějakého harmonogramu, takže jsem se musel rozhodnout pro jednu věc. A jsem rád, že jsem si vybral hokej.

S hokejem jste se dostal až na univerzitu a do nejkvalitnější univerzitní ligy na světě. Jaké to bylo?
Od chvíle, kdy jsem začal hrát hokej, byl můj cíl se dostat do NCAA. Ve škole jsem měl dobré známky, takže jsem věděl, že bych mohl dostat stipendium. Jít hrát do Států pro mě znamenalo taky dospět, protože v NCAA se hraje už v podstatě špičkový dospělý hokej. Je to rychlé a fyzicky náročné, spousta hráčů z této soutěže se pak prosadí ve vyšších ligách.

Jak je těžké na takto vysoké sportovní úrovni ještě zvládat studium?
Bylo toho hodně a člověka to naučí, jak si dobře rozvrhnout čas. Život tam je jen studium a hokej, prakticky nic jiného. Celé to období bylo fyzicky i mentálně náročné, ale z celkového pohledu mi to moc pomohlo, hlavně do budoucna a do života. Otevřelo mi to spoustu dalších příležitostí. Po čtyřech letech máte v kapse diplom a můžete se rozhodnout. Buď hrát profesionálně hokej nebo využít svůj titul a živit se v oboru studia.

Studoval jste obor financí a obchodu. Chtěl byste se mu někdy věnovat profesně?
Je to jedna z možností. Podle mě je dobré mít něco takového v záloze, pokud by se cokoliv stalo. Kdybych nehrál hokej, asi bych se realizoval právě v tomhle oboru. Finance a obchod jsou dost široký pojem, ale je spousta pracovních příležitostí a pozic, které by mě zajímaly. Je fajn mít titul právě v tomto oboru.

Kromě NCAA jste si před lety na rok zkusil hrát hokej v Číně. Jak na toto angažmá vzpomínáte?
Byla to velmi zajímavá životní zkušenost, bylo to opravdu odlišné od toho, co jsem znal. Jste daleko od domova a žijete uprostřed úplně jiné kultury, což byl pro mě trochu šok. Bydleli jsme v hezké části Pekingu, kde byla spousta barů a restaurací. Měli jsme pořád co dělat a snažili jsme si to užít naplno.

Jaký se tam hrál hokej?
Hlavně program byl šílený, každý druhý týden jsme jezdili do Ruska, tam jsme strávili dva týdny a pak zase zpátky do Číny. Nacestovali jsme strašně moc kilometrů, ale hokej tam byl na slušné úrovni.

Zpátky do přítomnosti, jak se připravujete na novou sezonu v barvách Hradce?
Každý den tvrdě dřu v posilovně, snažím se celkově zrychlit a zesílit. Taky se dvakrát nebo třikrát za týden dostanu na led. Připravuji se, jak nejlépe umím, hlídám si jídelníček. Prostě dělám vše pro to, abych se pro svůj nový tým stal opravdovou posilou.

Co od vás fanoušci v Hradci mohou očekávat, co se týče hokeje?
Rád bych, abych byl týmu nápomocný hlavně v útoku a podílel se na gólech. Řekl bych, že jsem rychlý hráč, který hraje rád tvrdě. Doufám, že tento styl pomůže týmu si vytvářet šance. Ale samozřejmě se budu snažit hrát zodpovědně i v obraně.