Historie

Založení klubu

1926 - Bruslařský klub Hradec Králové vstupuje do svazu ledního hokeje (samotný bruslařský klub je založen r. 1925)

Změny názvu

• 1948 – Sokol Škoda Hradec Králové
• 1952 – Spartak Hradec Králové ZVÚ
• 1976 – TJ Stadion Hradec Králové
• 1992 – HC Stadion Hradec Králové
• 1994 – HC Lev Hradec Králové
• 2000 – HC Hradec Králové a.s.
• 2003 – HC VČE Hradec Králové a.s.
• 2007 – HC VCES Hradec Králové a.s.
• 2012 – Královští lvi Hradec Králové a.s.
• 2013 – Mountfield HK, a.s.

Historie hokeje pod Bílou věží: Od pěstování hockeye až na čelo extraligy

V prosinci 1925 přichází novinová výzva k „pěstování hockeye kanadského“. Tuto informaci, následný lednový zápas v Pardubicích mezi SK Slavia Praha a BK Mladá Boleslav a vznik Bruslařského klubu Hradec Králové lze považovat za počátek kanadského hokeje ve městě, byť prvé zápasy v bandy hokeji na ledě jsou zmapovány už o deset let dříve.


Leden 1930: Jeden z prvních podrobnějších novinových
referátů o zápase v kanadském hokeji v Hradci Králové.
| Zdroj: Osvěta lidu

Zhruba v době, kdy se začal rodit hradecký hokej, začala i stavba dnešní Fakultní nemocnice. Z ní je dnes obrovitý kolos, ač šlo tenkrát o skromný soubor budov na okraji města. I hradecký hokej si své postavení musel postupně vydobýt. Sílil, ale měl i potíže. Zpočátku jej pronásledovaly výkyvy počasí. Nebylo výjimkou, že v zimě přišlo jen pár mrazivých nocí. Mnohdy se celé dny kropilo kluziště či se čekalo na dostatečně tlustý led na rybníce, a pak bylo klidně za pár hodin po všem. Ani to naštěstí hokejové nadšence neodradilo.

Vždyť zhruba v době druhé světové války se hokej na území Hradce Králové pěstoval takřka v desítce klubů. V jednu chvíli dokonce jen jediná branka chyběla k postupu do nejvyšší soutěže. Ale o tom až později....

V rámci poválečného nadšení snili nejen hokejisté, ale i krasobruslaři a další pohybuchtiví občané města pod Bílou věží o umělém ledě. Na zimní stadion se vybíralo ve sbírkách, nakonec se jej podařilo dokončit až v roce 1957.

To už byli v první lize hradečtí fotbalisté, kteří v roce 1960 vybojovali na slavném hřišti nedaleko zimního stadionu mistrovský titul a v Poháru mistrů si zahráli na novém malšovickém Všesportovním stadionu proti Panathinaikosu Atény. A pak v Praze i proti Barceloně.

Hokej ale stále zůstával ve stínu fotbalu. Ostatně bez umělého ledu mohli stěží hradečtí hokejisté uvažovat o větších úspěších. Po vybudování zimního stadionu se Spartak usadil ve druhé lize a dvakrát si v závěru šedesátých let minulého století zahrál ještě na nezastřešeném stadionu kvalifikaci o postup mezi ligovou elitu. O dekádu později přišel sestup až do třetí nejvyšší soutěže, která se hrála už pod střechou. Pak se už pod názvem Stadion usadili červenožlutí zpět ve druhé nejvyšší soutěži.

I v Hradci Králové se začínalo na ledě s bandy hokejkou. Zde fotbalisté Sportovního klubu vyjeli k zápasu do Dvora Králové. | Foto: Archiv Pavla Turečka

Společensky turbulentní „devadesátky“ měly patřičnou dynamiku i v hokeji. Na jaře 1993 přišel historický postup mezi českou elitu. Poté ale následovaly v rychlém sledu dva sestupy a v jednu chvíli to vypadalo na pád do krajského přeboru, neřkuli na konec mužského hokeje ve městě. V novém miléniu se ale klub znovu stal tradiční součástí druhé nejvyšší soutěže. Od roku 2013 se v Hradci hraje extraliga a klub s téměř stoletými kořeny aktuálně zažívá svou největší slávu. V tuzemsku i zahraničí.

Nejdřív bandyhokej, pak před branou ligy

Historie ledních sportů a tedy i hokeje sahá někam do doby bourání pevnosti, čili do závěru 19. století, kdy se bruslilo v místech Slezské brány, tedy poblíž dnešní budovy krajského soudu. Úplně první snažení Hradečáků s bruslemi a hokejkou je zasazeno do doby, kdy se Češi v Les Avants seznamovali s „kanadou“, která ale byla ještě docela dlouhou dobu doménou Prahy. Mimo ni stále v zimě dominovalo bandy na ledě.

Bandyhokejisté se nejprve předvedli v roce 1909. Hráči rekrutující se z hradeckých studentů se následně utkali v roce 1914 mimo jiné s konkurenčními Pardubicemi. Zajímavostí je, že organizátorem zápasů byl tehdejší student hradecké obchodní akademie Jaromír Citta, pozdější tvůrce veleúspěšného hokejového LTC Praha.

V zimě brali do ruky hokejku i fotbalisté. Šlo ale o v zásadě nahodile organizovaná utkání. V polovině dvacátých let už hrávali českoslovenští reprezentanti úspěšně na mistrovství světa či olympijských hrách. Kanadský hokej byl ale stále doménou hlavně Prahy. V lednu 1926 přijeli do Pardubic předvést zápas v kanadském hokeji Slavia Praha a Bruslařský klub Mladá Boleslav. A do hokejového svazu vstoupil Bruslařský klub Hradec Králové i LTC Pardubice.

Až v lednu 1930 dochází k vytvoření Východočeské župy a možnosti pravidelnějšího soupeření. Hokejisté Bruslařského klubu se začali na základě toho utkávat v přátelských i mistrovských zápasech se Dvorem Králové, Náchodem či LTC Pardubice. V sezónách 1930/31 a 1932/33 se jim podařilo dostat do župního finále, ale ani jednou v něm neuspěli.

Momentka z derby mezi SK Petrof Nový Hradec Králové a Bruslařským klubem na rybníku Cikán v zimě 1934/35. | Foto: Archiv Pavla Turečka

Na počátku třicátých let se začal hrát kanadský hokej i na Novém Hradci Králové. Klub podporovaný továrnou Petrof vystřídal rybníky Datlík, Cikán, tovární areál a nakonec se usadil na fotbalovém hřišti v dnešní Fričově ulici. Zejména kvalitní obrana Fišer-Šťásek dovedla novohradecký „wunderteam“ do župního mistrovství, a následně i do divize. Postupně ale začíná nad hradeckou zimní oblohou zářit Meteor.

Družstvo Meteoru Svobodné Dvory vzniká okolo Miroslava Součka, který s hokejem začínal v Bruslařském klubu. Pak se z Nového Hradce podařilo získat Šťáska a později i Fišera. Prakticky všechny sezóny s těmito předválečnými ikonami hradeckého hokeje končí vítězstvím v župním mistrovství. V ročníku 1940/41 dojdou Svobodnodvorští až do finále Svazového poháru. Jeho vítěz postupuje do ligy. Po šedesáti minutách zápasu proti domácímu Stadionu České Budějovice je stav 1:1 a nervy drásající duel o hodně jde do prodloužení. V něm vstřelí Jihočeši dvě branky, postoupí do ligy a hradecký sen o nejvyšší soutěži se nadlouho rozplynul...

I v dalších válečných letech je Meteor jasnou hradeckou jedničkou. Vedle Nového Hradce a Bruslařského klubu (později jako hokejový samostatný klub) se hokej hraje i v Třebši (Sparta), na Pláckách (DTJ, později Polaban), ve Slavii, v Kuklenách (SK Žižkov a DTJ), hraje se i v Malšovicích. Hradec Králové je zkrátka už v té době hokejovým městem...

Mnohaleté čekání na stadion

Období druhé světové války a tuhé zimy byly léty největšího rozmachu hradeckého hokeje. Vždyť v soutěžích působila takřka desítka klubů z území dnešního Hradce Králové. V prvé poválečné sezóně se BK hockey slučuje se Slávií a vypadá to na vznik nového silného klubu. Po společenských změnách roku 1948 se agilní SK Žižkov Kukleny včleňuje do hradeckého Sokola, tedy hlavní jednoty zastřešující valnou většinu hradeckých sportovců.

Hokejisté z Plácek zase vstupují do Závodní sokolské jednoty Škoda, neboť právě ve „škodovce“ pracuje většina hráčů. No a na podzim 1949 přecházejí hokejisté ze Sokola Hradec Králové do ZSJ Škoda a tím je vytvořen základ budoucího hokejového Spartaku. Právě Spartak bude po postavení zimního stadionu udávat tón v hradeckém hokeji.

V padesátých letech minulého století se ti nejlepší hradečtí hokejisté soustřeďují do mužstva ZSJ Škoda (později Spartak). Do budoucna už nebude mít svou sílu Meteor. Ještě skoro dvacet let bude jeho hvězda i pod novým názvem Rolnický družstevní podnik či Slavoj na hradeckém hokejovém nebi zářit, ale už bohužel ne takovou silou, jako ve čtyřicátých letech. Po odchodu většiny hráčů právě do mužstva Škodovky se hraje ve Svobodných Dvorech jen okresní přebor. Nakonec se mužstvo z obce cihelen už jako Slavoj probojuje do krajského přeboru, aby v roce 1968 hokej ve Svobodných Dvorech skončil úplně.

Na budování zimního stadionu se podíleli sami hráči. | Foto: Archiv Pavla Turečka

V lokálních soutěžích pokračují ještě hokejisté Třebše, Malšovic a Plácek, objevuje se v ní i mužstvo Rudé hvězdy a vojenští hokejisté, ale jediným významnějším reprezentantem hradeckého hokeje v republikových soutěžích už bude až na epizodu vojenské Dukly v další dekádě jen Spartak. Ten ještě před vybudováním zimního stadionu okusí druhou nejvyšší soutěž, ale bez vlastního umělého ledu to zkrátka v tak vysoké soutěži nejde, takže následuje pád až do třetí nejvyšší soutěže.

Se stavbou zimního stadionu proto pomáhají i sami hráči, ostatně nic jiného jim nezbude, neboť takřka jednu dekádu se o budování stadionu jen hovoří, případně se na něj vybírá ve sbírkách. Před výstavbou zimního stadionu hrají hokejisté tehdejšího Spartaku domácí zápasy v podstatě po celém Hradci Králové. Například na ledové ploše v místech dnešního atletického stadionu se poprvé v dresu hradeckého seniorského mužstva představil Jiří Dolana, pozdější československý reprezentant.

Dále hrálo mužstvo na kluzišti na Pláckách, vedle dnešních tenisových kurtů a představilo se i v Kuklenách. Ostatně ani společenská situace hokeji mimo ligové soutěže příliš nepřeje. Zkraje padesátých let je tu první liga (v jedné sezóně dokonce s jednadvacítkou mužstev) a pod ní už jen krajské přebory a níž pak přebory okresní. Dlužno dodat, že své zásahy do hradeckého hokeje vykonává i počasí. Například sezóna 1947/48 je dlouho bez ledu. Mrzne až v okamžiku, kdy Klement Gottwald promlouvá na konci února „po návratu z Hradu“, ale to už je na hokej pozdě, takže nižší soutěže jsou prohlášeny za nehrané.

Vzestup Spartaku, definitivní pád Meteoru

V lednu 1957 se u Jiráskových sadů poprvé bruslí bez ohledu na dostatek mrazu, ale to hrají hradečtí hokejisté jen divizi, tedy třetí nejvyšší soutěž. Z té se vyškrábou zpět do druhé ligy a relativně úspěšně v ní působí. V přátelských zápasech hrají i proti ligovým mužstvům a okusí i prvé setkání s cizinou v zápase se švédským ligovým celkem IK Grums.

V sezóně 1962/63 ale nemohou v druholigové soutěži od počátku chytit tempo a nedaří se jim sbírat body. Končí poslední ve skupině. Od sestupu do krajského přeboru je uchrání až v létě vyslovený nezájem Čelákovic hrát bez zimního stadionu ekonomicky náročnou soutěž. Mužstvo však postupně dozrává a v sezóně 1966/67 po dramatickém souboji s Motorletem Praha vyhrává svou skupinu druhé ligy a to znamená účast v kvalifikaci o nejvyšší soutěž!

Hradecký zimní stadion v 50. letech minulého století. | Foto: Archiv Zbyňka Melounka

Konkurence Vítkovic a Opavy je však příliš silná. Spartak za sebou nechává jen vojáky z Nitry a liga zůstává stále nedosažitelným snem. I v další sezóně Spartak ve skupině vítězí, tentokrát s přesvědčivým osmibodovým náskokem. Ale v kvalifikaci jsou opět soupeři nad jeho síly. Doma Hradečtí v silném sněžení na stále nezastřešeném stadionu poráží Vítkovice 2:1, přivezou bod z Trenčína. Ale to je málo, do ligy postupují České Budějovice.

Vítězství ve druholigové skupině neznamená jen účast v kvalifikaci, ale i možnost vyjet po prvním úspěchu za odměnu na zápasové turné do Švýcarska a napodruhé pak do Západního Německa.

Momentka z uvítání švédského IK Grums v Hradci Králové. Upomínku hostům předává hradecký kapitán Kváča.| Foto: Archiv Pavla Turečka

Období let šedesátých je spjato s trenérem Ladislavem Štorkem, který byl hradeckým patriotem. S hokejem začínal na Pláckách, hrál výborně i házenou. Dalším mnohaletým inventářem byl Vladimír Kobera. Ten byl i reprezentantem v ragby, ale největších úspěchů dosáhl jako hokejový trenér. S Duklou Jihlava postoupil do nejvyšší soutěže, v Klotenu vyhrál švýcarskou ligu.

Jak už bylo zmíněno, v Hradci Králové se hrál i hokej vojenský. Od poloviny šedesátých let celek Dukly stoupal z okresního přeboru až do divize, která byla třetí nejvyšší soutěží, a zahrál si i kvalifikaci o druhou ligu. V polovině 60. let přišlo ještě období posledního lesku svobodnodvosrkého Meteoru, který se v roce 1964 probojoval až do finále krajského přeboru. V roce 1968 však hokej pod zdejší zalesněnou strání skončil.

Stejně tak postupem času opadal zájem o hokej na přírodním ledě v Malšovicích, Třebši, Pláckách či na Novém Hradci. No a zůstal tu už jen zimní stadion, na něm mužstvo Spartaku Hradec Králové a vedle toho se od roku 1970 postupně rozvíjející „odborářská liga.“

Na pomezí druhé a třetí ligy

Po dvou vítězstvích ve druholigové skupině je v dalších letech pozornost v Hradci Králové upřena hlavně na zastřešování zimního stadionu. Plány jsou velkolepé – hlediště pro patnáct tisíc diváků, restaurace s výhledem na led, k tomu plány na postup mezi československou elitu. Realita je nakonec ve všech směrech skromnější.

Už pod střechou začal Hradec na podzim roku 1972 misi, která má skončit znovu minimálně v kvalifikaci o ligu. V polovině sezóny to ještě tak vypadá, ale přijdou nepodařené zápasy a nakonec bojují hráči v bílo-modro-červených dresech jen o udržení druhé nejvyšší soutěže. Ta se totiž zásadně redukovala na dvanáctičlennou Českou národní hokejovou ligu. Ani kvalifikace se nevydařila a to znamenalo, že po takřka dvaceti letech budou diváci chodit k Jiráskovým sadům jen na třetí nejvyšší soutěž.

Fotografie ze švýcarského průsmyku Julier mapuje průběh švýcarského turné v létě 1967. | Foto: Archiv Pavla Turečka

Ve druhé národní lize hrál Spartak každý rok na čele skupiny. Když v roce 1974 postoupil do tříčlenné kvalifikace, tak v ní neuspěl. Pak byl nad jeho síly už ve skupině Kolín a vytoužený návrat do národní ligy se konal až na jaře 1975. Nicméně v soutěži vydržel oddíl jen jedinou sezónu a poroučel se zpět až do třetí nejvyšší soutěže.

V roce 1976 nastala podstatná změna. Hokej se v Hradci Králové už nadále neprovozoval v rámci Spartaku, ale byla vytvořena nová Tělovýchovná jednota Stadion, která se zaměřovala zejména na lední hokej, byť původně do ní byli včleněni královéhradečtí kulturisté. Už v barvách této jednoty došlo v roce 1977 k návratu do druhé nejvyšší soutěže. Do roku 1981 patřil hradeckým střed tabulky. Na jaře 1982 skončilo mužstvo v soutěži čtvrté a v další sezóně (1982/83) dokonce druhé.

Na týmové fotografii ze sezóny 1972/73 je vidět, jak pomalu a postupně probíhalo zastřešování zimního stadiónu. Pod střechou se v Hradci hokej hrál už od roku 1969. Foto: Archiv Pavla Turečka

V obou sezónách u toho byl ex-reprezentant Josef Paleček, ve druhé jako hrající trenér. V závěru osmdesátých let došlo i ve druhé nejvyšší soutěži na playoff. Ani jednu ze dvou účastí v sériích na pouhá dvě vítězství nedokázal Stadion proměnit v postup, na jaře 1987 se mu postavila Olomouc, o rok později Šumavan Vimperk.

Po listopadových společenských změnách v roce 1989 došel Hradec v sezóně 1989/90 znovu do play-off, znovu se mu postavila Olomouc. A znovu to na postup nestačilo...

Sen se stává realitou, Stadion je extraligový

Na počátku devadesátých let už se hokejové kluby musely zejména spoléhat na shánění sponzorských peněz na svou vlastní činnost. To víte, už bylo po revoluci. V Hradci Králové byla navíc menší komplikace v tom, že v nedalekých Pardubicích se hrála nejvyšší soutěž už dlouhá léta. A poměrně často a zhusta tak mířili do města perníku za hokejem i nadějní hradečtí mladíci.

Od roku 1991 však začal do hradeckého sportu promlouvat MUDr. Jan Voda, nynější úspěšný kardiolog žijící v americké Oklahomě. Každopádně se ale jednalo o hradeckého rodáka a dokonce někdejšího hokejistu nedaleké Jaroměře. K fotbalu si po určité době přibírá i lední hokej, který v té době stojí na určitém rozcestí. Do extraligy je totiž poměrně daleko a nižší soutěže nejsou ani zdaleka tak atraktivní, aby se hráči mohli živit jen hokejem. Spousta z nich tedy dává přednost podnikání či práci v oboru, který vystudovali.

Jedna nehradecká, ale důležitá fotografie. MUDr. Jan Voda byl znám hlavně jako mecenáš hradeckého fotbalu, který si hokej přibral až následně. Ale hokej dokonce i sám hrál. Na snímku v dresu Jaroměře stojí třetí zleva. Spolu s ním hráli hokej za Jaroměř i hradečtí fotbalisté. Na snímku například Zdeněk Krejčí, stojící dole vprav od dvou hráčů v přilbě. | Foto: Sport pod Bílou věží

Před sezónou 1992/93 ale mužstvo tehdejšího Stadionu výrazně posílí. Do týmu přišel dokonce i odchovanec Petr Prajsler, který si několik let předtím po své emigraci zahrál zámořskou NHL v dresech Los Angeles a Bostonu. Stal se kupříkladu i jedním ze spoluhráčů slavného Waynea Gretzkého. A na jeho pozdější Prajslerovky čili ruské blafáky vzpomíná mnoho hradeckých příznivců ještě dnes.

Snahou klubu bylo tehdy bojovat a ideálně vybojovat si místo mezi československou hokejovou elitou. To se povést nakonec nemohlo, ale nebylo to na závadu. Došlo totiž k rozpadu Československa, a tak se tedy hrálo o postup do nové české extraligy. Ale v základní části, ani ve finálové skupině nebyly výkony a výsledky mužstva vedeného trenérem Karlem Fraňkem ideální.

Fanoušci královéhradeckého Stadionu na výjezdu v Třinci | Foto: Alexandra Mlejnková / Hradecké noviny

Ve čtvrtfinále vyřazovacích bojů rozhodoval proti Slavii Praha až pátý domácí zápas. Ale týmu se nakonec povedlo uhrát první play off sérii v historii hradeckého hokeje, Stadion tak byl rázem pouhé tři výhry od vysněné účasti mezi elitou. Z Třince si přiváží domů nerozhodný stav 1:1 na zápasy. A doma může rozhodnout! Nikdy v historii nebyl hradecký zimní stadion tak zaplněn jako v březnových dnech roku 1993. Třetí zápas nakonec skutečně vyhrává domácí mužstvo 5:3 a je už jen krůček od extraligy. Hala se i ve druhém domácím duelu zaplní do posledního možného místečka: Je tu možnost vybojovat postup, navíc doma v Hradci! Nakonec ale výsledek po samostatných nájezdech určí, že rozhodovat se bude v Třinci.

A tam je to tuze napínavé. Po šedesáti minutách infarktového duelu totiž mají obě mužstva stále vyrovnanou šanci na postup do extraligy. Skóre je vyrovnané, ale domácí jsou v mírné výhodě. Na trestné lavici totiž sedí hradecký Brázda. Nakonec se ale výhoda a postup překlopí do červenožluté. Radomír Brázda dostává po vypršení trestu přesný pas od Patrika Martince a 25. března 1993 posílá HC Stadion Hradec Králové poprvé mezi hokejovou elitu. Oslavy a očekávání jsou obrovské, málokdo si ale umí jen představit, co se za několik málo sezón s hradeckým hokejem stane.

Reportáž tehdejších Hradeckých novin informující o postupu Stadionu mezi elitu.

Z extraligové pohádky zpět na tvrdou zem

Postupové nadšení trvá i přes léto. Úspěšně se prodávají permanentní vstupenky, přichází rovněž nadějný obránce Nedoma. Kapitán Prajsler ve smyslu amerického pozitivního myšlení tipuje v předsezónním dotazníku Hradec na titul. Do Kladna s mužstvem míří stovky fanoušků.

Zprvu doplácí mužstvo na nezkušenost s nejvyšší soutěží, ale postupně se otrká a zjistí, že hrát se dá s každým. Důkazem jsou výhra ve Vítkovicích, či domácí deklasování Zlína v poměru 9:1. Cenná je i remíza v derby v Pardubicích. V třaskavém zápase vedou domácí po většinu zápasu, Stadion heroickým závěrem zachrání remízu. Drží se ve středu tabulky, zimní stadion je takřka vždy zcela zaplněn a nadějně to vypadá i s účastí v play off. Ale v souvislosti s finančními a organizačními nejasnostmi ve vedení klubu se nakonec výsledky zhorší.

Odchází i produktivní obránce Nedoma. Petr Prajsler odmítá ve valné většině sezóny nastupovat z důvodu nevyjasněných smluvních záležitostí. Po základní části, která skončí předposledním jedenáctým místem, musí mužstvo podstoupit play-out sérií s Jihlavou. Ta nedopadne dobře, a tak svěřenci Karla Fraňka padají do baráže o extraligu.

Extraligové mužstvo před zahájením sezóny 1993/94. Nahoře zleva: Nemeček, Čihák, Nedoma, Pahulák, Zima, Hrdina, Štěpánek. Třetí řada zleva: masér Hovorka, Kudrna, Divíšek, Měsíček, Koreček, Ficenec, Tomáš Martinec, Blaško, vedoucí mužstva Seidl. Druhá řada zleva: ředitel klubu Zima, sekretář Šubrt, Mareček, Luštinec, Zadražil, Pavlíček, Nohejl, Klemenc, Ševčík, Táborský, sekretář Martinec. Dole zleva: Barta, Filip, trenér Franěk, Patrik Martinec, asistent trenéra Řehák, Prajsler, Horyna. | Foto: Archiv Pavla Turečka

V ní je ale připraven naprosto suverénní Vsetín, přičemž tím pomalu odstartuje pověstnou valašskou jízdu, zakončenou nakonec šesti mistrovskými tituly. Na vzestupu je i Slavia, která se na baráž posílí Vladimírem Růžičkou. Hradecké mužstvo je doplněno trojicí mladých Finů Poulsenem, Hyttinenem a Ahlroosem.

Výsledky v čtyřčlenném poli ale nejsou úplně ideální. V předposledním kole by bývalo stačilo doma porazit Slavií a záchrana by byla blízko. Je to právě Vladimír Růžička, kdo promluví do dalšího vývoje v českém klubovém hokeji. V Hradci nastřílí hattrick, mužstvo z Edenu si odváží výhru 6:5 a takřka i praktickou jistotu v tom, že nahradí právě HC Stadion v nejvyšší soutěži.

Baráž zakončí Hradečtí prohrou ve Vsetíně 1:7 a tím zpečetí sestup v podstatě "do roka a do dne." Co s hradeckým hokejem dál bude, to nikdo neví. Původní plány jsou, i přes odchod hlavních opor Tomáše a Patrika Martincových, Brázdy, Zimy či Měsíčka, optimistické.

Hledání dna. Smutná kapitola klubové historie

Po sestupu z extraligy v březnu 1994 opustily mužstvo největší opory. Nicméně přes léto to chvilku vypadalo, že klub se bude pokoušet o návrat do nejvyšší soutěže. Nakonec ale skončil s podporou hokeje MUDr. Voda, jenž se nadále věnoval už jen fotbalu. Omlazené hokejové mužstvo bojovalo už pod názvem HC Lev ve středu tabulky prvoligové soutěže. Diváky, rozmlsané extraligou, navíc druhá nejvyšší soutěž příliš netáhla.

Nakonec z toho bylo předkolo play off, jenže dvě porážky s Ústím znamenaly rychlý konec sezóny. Před tou další východočeský celek oznámil odchody dalších opor. Pod Bílou věž sice dorazili polský reprezentant Truty nebo Rus Popov se zkušenostmi z tamní nejvyšší soutěže, ale ve druhé čtvrtině soutěže se mužstvo "usadilo" na posledním místě, tam také zůstalo až do konce základní části. V baráži o záchranu druhé nejvyšší soutěže navíc pokračoval Hradec Králové v nevýrazných výkonech. A tak v posledním zápase sice hráči oslavili vítězství, ale to už bylo zřejmé, že přišel v pořadí druhý sestup v krátké době.

Momentka ze zápasu proti Havlíčkovu Brodu v první lize. | Foto: Archiv Pavla Turečka

Tristní nebyly jen výsledky, na zápasy přicházela mnohdy jen stovka nejvěrnějších. Po čtvrt století to bylo znovu tak, že hokej ve městě pod Bílou věží se nacházel jen a pouze ve třetí nejvyšší soutěži. Ovšem oproti sedmdesátým létům, kdy vše už prakticky od okamžiku neúspěchu v kvalifikaci směřovalo k návratu, byla tentokrát situace jiná.

Z extraligové sestavy nezbyl prakticky nikdo a klubová pokladna zela takovou prázdnotou, že se klub musel uchýlit k prodeji práv na extraligu juniorů. Několik let si příznivci pokládali otázku, zda už je to to dno, od nějž je možno se odrazit. A pořád nic.

V třetí nejvyšší soutěži to hned v prvním ročníku nevypadalo vůbec dobře. Silná moravská skupina, amatérské podmínky a hodně cestování. Až výhra v posledním kole na ledě první Třebíče znamenala záchranu před pádem do regionálního přeboru. Další dvě sezóny se Lvi drželi ve středu tabulky. Přesto neměl hradecký hokej zdaleka vyhráno.

Zpátky v první lize a MSJ pod Bílou věží

V létě 1998 se na hradeckém stadionu před hojnou návštěvou představil Jágr Team, jehož dres obléklo i několik zlatých medailistů z olympijského Nagana. To bylo na nějakou dobu (oněch dvou sezón popsaných v předchozím díle seriálu, kdy se Lvi pohybovali ve středu druholigové tabulky) jedno z mála pozitiv, ke kterým se mohl hradecký hokejový příznivec v té době na zimním stadionu dostat.

Na přelomu milénia se hradecký klub znovu potácel na dně tabulky. Už to nebyla ani extraliga, ale ani první liga. Šlo o třetí nejvyšší soutěž, navíc reálně hrozilo riziko pádu až do regionálního přeboru. Za symbolických pět minut dvanáct podalo hokeji pomocnou ruku město Hradec Králové, jemuž se podařilo ligovou účast zachránit, byť to bylo až v baráži. V další sezóně se už díky spolupráci s pardubickým klubem začalo blýskat i na lepší časy.

Radek Měsíček byl jedním z mála hráčů, kteří si v hradeckém dresu zahráli ve všech třech nejvyšších ligových soutěžích. Dalším byl i Jiří Zadražil | Foto: Hradecké noviny

Po dlouhých letech se na hradeckém stadionu hrálo play off. Postup v sérii proti Kolínu se hráčům sice vybojovat nepodařilo, ale alespoň se fanouškům povedlo slušně zaplnit hlediště. Velezajímavá byla nicméně sezóna 2001/02. Třináct zápasů vydrželi červenožlutí bez porážky a najednou se hned mluvilo se o tom, zda a jak klub zabojuje o první ligu. Nakonec účast v ní byla vybojována takříkajíc od stolu. V Šumperku měl klub finanční problémy, a tak hradecká skvadra převzala jeho prvoligová práva a nastoupila za Draky do druhé nejvyšší soutěže.

Odstup Šumperských od dvanáctého Písku byl velký, takže to vypadalo, že půjde spíš o administrativně získanou účast v baráži. Nicméně zejména domácí sběr bodů nakonec znamenal po výhře nad Kometou Brno 10:0 v předposledním zápase udržení prvoligové soutěže. V létě 2002 se tedy klub chystal znovu na účast v první lize. Základní část posléze nebyla příliš vydařená, ve skupině o záchranu se ale díky bodu navíc získanému v posledním zápase v Kadani opět hradecký klub v soutěži zachránil a nemusel do baráže.

Ale snadná sezóna to nebyla. V mužstvu se protočila více než padesátka hráčů, doma poztrácelo mužstvo velké množství bodů. Ale v dalším roce si Hradec Králové už zahrál vyřazovací boje, byť slavná Dukla Jihlava byla nad jeho síly. Do této kapitoly spadá i juniorské mistrovství světa na přelomu let 2001/02, které se zčásti hrálo i u Jiráskových sadů. Díky němu došlo k zastřešení druhé ledové plochy a na hradeckém ledě se představily pozdější hvězdy jako Jay Bouwmeester, Rick Nash či Jason Spezza.

Prvoligová stabilita. Ale postup daleko...

Účastí v play off v sezóně 2003/04 se hradečtí hokejisté definitivně usadili v první lize. Od té doby už hráli převážně na čele tabulky, nikdy neskončili mimo účast ve vyřazovacích bojích, i když třeba v sezóně 2012/13 byl klub na začátku sezóny několik kol na poslední příčce a došlo ke změně trenéra. To hradeckého odchovance a posléze hokejového světoběžníka Martina Hostáka vystřídal Jiří Kučera.

Smolné bylo play-off na počátku roku 2005. V něm díky třetímu místu měl Hradec ve čtvrtfinále proti Chomutovu výhodu případného pátého zápasu doma. První dvě domácí utkání červenožlutí vyhráli, ale soupeř dokázal na domácím ledě sérii vyrovnat. A kvůli bitce v závěru čtvrtého zápasu došlo k množství suspendací. S tím se hůř vyrovnávali Východočeši a před zaplněnou halou postupový mečbol po prohře 3:5 nevyužili.

Klubovou ikonou byl v této éře bezpochyby Jaroslav Roubík | Foto: Stanislav Souček

V sezóně 2005/06 oplatili po nepříliš výrazných výkonech v základní části Jihlavě vyřazení ze sezóny 2003/04. Na jaře 2007 zakončili suverénní působení v základní části vítězstvím v ní. Pod vedením trenéra Vladimíra Jeřábka získali úctyhodných 115 bodů a nastříleli přes 200 branek! Ve čtvrtfinále přehráli Sarezu Ostrava a mířili vysoko. Stopku jim však znovu vystavil Chomutov.

I v dalších sezónách byla stropem převážně účast v semifinále. Byť klub patřil k širší špičce první ligy, přešlapoval na místě. Oživením byla snad jen derby s Chrudimí a Vrchlabí. Jeden zápas vyřazovací části ve Vrchlabí dokonce provázela v roce 2009 hromadná bitka. Diváky přestávaly souboje se stále stejnými mužstvy pomalu bavit, návštěvy klesaly. Došlo i k ukončení spolupráce s Pardubicemi, klub se stal samostatný, se všemi výhodami, ale i nevýhodami z toho plynoucími.

Závěrečných 158 vteřin prvoligové éry | Foto: Stanislav Souček

V jednu chvíli to také v této éře vypadalo, že se v Hradci Králové bude hrát KHL, ale projekt nakonec skončil v Popradu. Na soutok Labe s Orlicí ale přece jen jeden ruský velkoklub dorazil, v rámci přípravného utkání vyzvali Lvi Říhův SKA Petrohrad.

Soudním sporem skončila rekonstrukce hradecké haly, nicméně část plánovaných prací se podařilo dokončit, mimo jiné vyrostly zcela nové a v Hradci Králové neznámé skyboxy. I to byl dost možná jeden z důvodů, proč následně ve městě zakotvila extraliga. Nicméně ještě před tím jednu sezónu odehráli hradečtí hokejisté jako Královští lvi, kdy tento název vystřídal předchozí sponzorsky ovlivněné názvy klubu HC VČE či HC VCES. A když Hradec padl v šestém čtvrtfinále 2013 proti Olomouci 0:1, asi nikdo netušil, že je to nadlouho poslední prvoligový zápas pod Bílou věží...

Po dvaceti letech mezi elitou. A ve finále CHL

Bylo léto 2013 a nic nenasvědčovalo tomu, že by se v Hradci Králové měla opět hrát nejvyšší hokejová soutěž. Ale sportovní veřejnost najednou probudily dohady v Českých Budějovicích. Klub HC Mountfield se totiž rozhodl, po sporech s tamní radnicí a Budějovickým Budvarem kvůli čepování piva při domácích zápasech extraligy, přesunout licenci do jiného města. Z čehož vyšel nejlépe a vítězně Hradec Králové, který tak na svém zimním stadionu přivítal klub Mountfield HK. Prakticky obratem byla prodána hradecká prvoligová licence právě na jih Čech, zájem o první ligu měl ale kupříkladu i dnes partnerský Kolín.

A tak se, po přesunu prakticky celého mužstva z Budějovic do Hradce, hrála přesně po dvaceti letech pod Bílou věží nejvyšší česká hokejová soutěž. Mužstvo kouče Draisaitla vyrostlo kolem kapitána Jiřího Šimánka a Jaroslava Kudrny a v sezóně 2013/14 překonalo veškerá očekávání a nakonec postoupilo do čtvrtfinále, kde však nestačilo na Zlín. I v následujících dvou letech to ambiciózní Mountfield HK nedotáhl ve vyřazovacích bojích dál. A tak opět hned v prvních kolech play off nestačil na Spartu a také Mladou Boleslav.

Ke kormidlu se po Vladimíru Kýhosovi dostal další zkušený bard Václav Sýkora, jenž se sousedními Pardubicemi získal titul v roce 2010. A hradecký celek dokázal trenér Sýkora ve dvou ročnících za sebou dovést mezi čtyři nejlepší! V jednom případě si ale Lvi vylámali zuby na Kometě Brno a podruhé zase na Ocelářích z Třince. I tak ale mohli Východočeši nakouknout i do mezinárodní Champions Hockey League.

Do této evropské soutěže už vstoupili královéhradečtí hokejisté v mnohem kulturnějším prostředí. Díky městu totiž prošla dnešní ČPP Aréna několika výraznými rekonstrukcemi od sky-boxů přes vzduchotechniku, které ji dovedly až do dnešní podoby. A také se pod Bílou věží začal hrát Mountfield Cup, díky kterému do královského města zavítaly osvědčené značky typu HC Davos, Avangard Omsk nebo Spartak Moskva.

Mountfield Cup ovládli hráči Mountfieldu dvakrát, radovaly se také celky pražské Sparty nebo moskevského Spartaku | Foto: Stanislav Souček.

V létě 2018 přebral po svých velkých úspěších u hradecké mládeže mužstvo A-týmu Mountfieldu kouč z domácí líhně – Tomáš Martinec. Stále ještě mladý trenér přinesl pod Bílou věž moderní způsob hry ve vysokém tempu a prakticky neustálým napadáním. Pro tyto aspekty jsou velmi důležití hráči, kteří kvalitně bruslí. A právě ti na východ Čech mířili. Mužstvo se budovalo k úspěchu v následujících pěti letech.

Po dalším trpkém vypadnutí ve čtvrtfinále s Kometou Brno a nepříliš povedeném úvodu dalšího ročníku se představenstvo rozhodlo přidat do realizačního týmu zkušenosti v podobě Vladimíra Růžičky, posledního trenéra, který s českou reprezentací získal titul mistra světa. A i díky tomuto kroku tým z východu Čech dokráčel do finále CHL, které se odehrálo v Hradci Králové. Napráskaná aréna se otřásala v základech po brance Petra Koukala, jenže hostující Frölunda dokázala třemi brankami během pár minut skóre obrátit a rozhodnout.

Tandem Martinec-Růžička se však v českém play off podobně předvést nemohl, jelikož přišla pandemie COVID-19, která narušila i sezónu 2020/21. V té Mountfield HK, už pod taktovkou hlavního kouče Vladimíra Růžičky, vypadl opět ve čtvrtfinále, tentokráte podlehl libereckým Bílým Tygrům. Na startu ročníku ale mohli fanoušci, bohužel skrze televizní obrazovky, vídat umění v současnosti nejúspěšnějšího vyslance hradeckého hokeje v NHL Filipa Hronka.

Před ročníkem 2021/22 dostal příležitost dokončit svou práci u A-týmu oblíbenec hradeckých tribun Tomáš Martinec. Ten dostal k ruce silného asistenta Ladislava Čiháka a Mountfield opět po nějaké době bavil svými výkony na ledě. A nakonec si došel pro Prezidentský pohár, což znamenalo největší úspěch v dosavadní historii klubu. Na tom nezměnilo nic ani čtvrtfinálové vypadnutí s Mladou Boleslaví. Podobně zajímavého úspěchu dosáhli hradečtí hokejisté také o rok později.

Tým, který pro Hradec Králové získal poprvé v historii Prezidentský pohár pro vítěze základní části Tipsport extraligy | Foto: Stanislav Souček.

Svěřenci Tomáše Martince se základní částí sezony 2022/23 protrápili, trápila je marodka, nastupovali hráči z farmářského Kolína. Tým padal do průměru extraligy. Ale v závěru započal tým kapitána Radka Smoleňáka velkou stíhací jízdu, díky které urval přímý postup do čtvrtfinále. V něm vyřadili Východočeši Liberec 4:1 na zápasy, následovala dnes již legendární série s Vítkovicemi protkaná mnoha stále omílanými přiběhy – 3:0 na 3:3, nejdelší zápas české hokejové historie, postup Mountfieldu do finále a nakonec také prohřešek tří hráčů proti antidopingovým regulím. Mountfield nakonec sezonu dovedl ke stříbru, které nakonec paradoxně slavilo naplněné Ulrichovo náměstí. Hradec žil hokejem.

V následujícím ročníku Hradec Králové s kapitánem Janem Eberlem postoupil do čtvrtfinále, kde trápil Pardubice. Na rivala si chtěli hokejisté Mountfieldu pod taktovkou nového kapitána Tomáše Pavelky a brankářem Stanislavem Škorvánkem počíhat také o rok později. Ale opět se radovalo Dynamo. Tak v rámci 100. hokejové sezony v Hradci do třetice všeho? No, uvidíme, co nabídne budoucnost. Taková byla historie hradeckého hokeje posledních let.

Zaplněné Ulrichovo náměstí v Hradci slaví stříbrné medaile s hokejisty Mountfieldu | Foto: Stanislav Souček.