Aleš Jergl: Sedmý ročník v Hradci? Celá rodina je tu spokojena

Aleši, když se ohlédneme za první částí soutěže: vstup po roce nebyl úplně podle představ. Jak to vnímáte teď s odstupem času? Dolehla na vás opravdu marodka v defenzivě?
Bylo to těžké. Bylo to to samé, co minulý rok. Pro nás to bylo frustrující, ale věděli jsme, že jsme to minulý rok zvládli a máme sílu. Byla otázka času, než se výkony zvednou. Marodka byla opravdu celkem velká a chyběli nám hlavně obránci. Nebyli jsme kompletní, ale teď už se to vrací do normálu a jdeme nahoru. Doufám, že půjdeme ještě výš.

Při náročném extraligovém programu jste hráli navíc i Ligu mistrů. A jak vidíte v posledních dnech, není to pro kluby úplně snadná záležitost. Přesto: Odnesli jste si z ní nějaká pozitiva?
Rozhodně, fungovaly nám třeba přesilové hry. V nich jsme byli jednu chvilku dokonce i první. To je pozitivní. Škoda, že jsme si to pak příliš nepřenesli do extraligy, ale věřím, že je zlepšíme. Jinak každý zápas s jiným mužstvem, se kterým nehrajete v sezoně, je pro každého něco nového. A to je příjemné. Hlavně si z toho člověk může vzít jenom to dobré, co v utkání je. Určitě to byly pozitivní zápasy a alespoň člověk srovná naši ligu s nějakou jinou.

Na přelomu září a října jste se potýkal se zraněním, ale teď jste zpět v plné síle. Jak se cítíte?
To zranění, které se mi stalo, jsem cítil už delší dobu, ale nebylo to tak akutní. V tu chvíli se to ale projevilo a potřeboval jsem se vyléčit. Takže jsem si odpočinul, dobře potrénoval s kondičními trenéry a doufám, že jsem plně připravený na zbytek sezony.

V lajně aktuálně nastupujete s Kevinem Klímou a nově i Martinem Kohoutem. Jak vám toto spojení vyhovuje? Protože vám to před pauzou celkem sedlo.
S Kevinem už hraji déle. Hrajeme pomaličku naslepo a víme o sobě. Za sebe mohu říct, že když jsme Martina dostali od prvního zápasu, tak jsem si říkal, že nevím, jestli je ten pravý k nám. Ale po druhém střídání jsem věděl, že k nám dobře zapadne. Hraje podobný styl hokeje jako my. Hlavně vybojuje spoustu puků. On dává naší lajně důraz, a i to nám moc pomáhá. Myslím, že získáváme více puků v útočném pásmu, než jsme získávali, což nám jako lajně pomohlo se zvednout.

Kromě Martina Kohouta přibylo do týmu několik dalších hráčů. Jaká je nálada v kabině? A co parta? Asi dobrá, když se vítězí, že?
Jeden rok ze sedmi, kdy jsem tady byl, nebyl podle mě optimální. Jinak si myslím, že si to vždycky sedne. I kluci z ciziny nejsou vůbec namachrovaní, ale stejně skromní kluci jako bývají Češi. Věřím a doufám, že je to vše na správné cestě. Pojďme udělat nějaký úspěch, protože na to tady všichni čekají.

Je právě dobrá energie v kabině klíčem k úspěchu?
Určitě. Většinou, když přijde pět nebo šest nových hráčů do týmu, tak chvíli trvá, než se udělá sestava, aby si hráči sedli. Sice máte nějakou představu, ale nikdy nedokážete říct, jestli se v zápasech k sobě budou hodit. Myslím si, že teď je vše dobře poskládané. Škoda té reprezentační pauzy – snad nám to ještě přilepší. Odpočinuli jsme si, dobře potrénovali a v pátek nás čeká další zápas. Věřím, že navážeme na vítěznou vlnu.

Poslední utkání v Litvínově pro vás bylo úspěšné – dvakrát jste skóroval, ale s hořkým koncem. Od vašeho spoluhráče Kevina jste dostal smolně pukem do obličeje. Probírali jste to po zápase?
S Kevinem jsem to neprobíral, ale kluci říkali, že to vyhazoval z pásmo. Viděl jsem, že to bude vyhazovat, ale nevěděl jsem, že takovou ránou. A bohužel to trefil mě na nos. Ale manželka říkala, že bych mu měl poděkovat, že mi ho srovnal! (usmívá se) Spíš jsem se ale v tu chvíli se bál. Před osmi nebo devíti lety jsem měl zranění oka, tak jsem se bál, jestli jsem nedostal do něj. Naštěstí to trefilo jen z boku nos a kousek plexi. Ale i to k hokeji patří a stává se to.

Momentálně se jako tým pohybujete v horních příčkách tabulky, i když extraliga je letos velmi vyrovnaná. Čím si myslíte, že to je?
Kvalitou hráčů. Každý rok liga hlavně zrychluje. Když jsem začínal v osmnácti v extralize, tak to bylo spíše silové. Menší a brusliví kluci nedostávali tolik prostoru, ale teď se liga zrychluje a přicházejí opravdu kvalitní hráči.

Došlo taky na první reprezentační pauzu. Jak jste ji strávil?
Čtyři dny jsme měli pauzu. S rodinou a známými jsem byl v Polsku na wellnessu. Trošku jsme si odpočinuli. Člověk přijde na jiné myšlenky, nemusí pořád myslet na hokej a na to prostředí. Myslím si, že je to dobře. Všichni jsme si potřebovali odpočinout od hokeje a asi i od sebe. Věřím, že to teď znovu nastartujeme a pojedeme dál.

Součástí reprezentační pauzy byla i série tréninků. Je něco, na co jste se konkrétně zaměřili?
Převážně na přesilové hry. Při hře pět na pět to není tak špatné, ale v čem podle mě trochu tápeme, jsou právě ty přesilovky. Možná jestli jsme se uspokojili tím, že nám v Lize mistrů šly lehce. Myslím si, že to chce ještě trochu času a zjednodušit je. Hrajeme je zbytečně komplikovaně. Ale rozhodně věřím, že to zlepšíme.

Letošní sezona je pro vás už sedmá za Mountfield. Jak se vám líbí v Hradci Králové?
My – celá rodina – jsme tu spokojení. Pokud by to šlo, tak bych nic neměnil. Já už to tady beru jako domov. Teď už se staví i dálnice směrem na Moravu, tak to pro nás bude rychlejší zajet za rodinou, ale zatím je to dvě a půl hodiny. Oni se z Moravy tedy snaží za námi jednou až dvakrát do měsíce přijet a pomoci nám třeba s malým. Jsme fakt spokojeni. Je to krásné město a organizace je rodinná, a to mi vyhovuje.

Změnila se za tu dobu nějak vaše pozice v kabině?
Změnila se určitě v tom, že nejsem nejmladší a patřím mezi ty starší hráče. Nejsem ten typ člověka, který by něco vykládal, ale snažím se to odvádět na ledě, abych pomáhal týmu a byl platný. V kabině jsou jiní kluci, kteří si vezmou slovo.

Touto sezonou vám končí smlouva v královéhradeckém klubu. Jaké máte plány do budoucna?
Plánů je spousta, jen vybrat ten správný. Uvidíme. Strašně rád bych byl, kdybychom se domluvili tady. Je to otázka času a domluvy. Teď nedokážu přesně říct, všechno se řeší.

Nedávno jste překonal hranici 500 zápasů v extralize. Co to pro vás znamená?
Je to určitý milník. Málokdo v hokejové kariéře odehraje tolik zápasů. Jsem rád za každý milník, který překonám. Beru to jen pozitivně a dívám se dopředu, co bude. Vrátit už spoustu věcí nejde. Pokud přidám další zápasy, budu jen šťastný.

Celou kariéru jste strávil v Česku. Nepřemýšlel jste vlastně někdy nad zahraničním angažmá? Jednou jste vyprávěl, že je pro vás lákadlem Finsko.
Zahraničí tam párkrát bylo – Finsko i Švédsko. V tu chvílí jsem ale nepřemýšlel nad tím, jestli ano nebo ne. Nejsem úplně nejmladší, ale ani ne nejstarší. Takže kdyby něco přišlo, tak bych se toho nebál. Vyzkoušet se má všechno. A aby si člověk ve pětatřiceti řekl: „Škoda, že jsem to nezkusil,“ tak by mohl akorát litovat. Uvidíme, co se vyvrbí, co se nabídne a jak se domluvíme.

Hokej v Hradci Králové slaví jubilejních 100 let. Jak vnímáte letošní výroční sezonu?
Líbí se mi, jak vyhlašují před zápasem legendy, že můžeme vidět spoustu žijících hokejových hradeckých legend. Je hezké, že je i v muzeu výstava – podívat se roky zpátky, jak to všechno probíhalo, jak se sem extraliga dostala a co bylo. Je to zajímavé.