Týden hokeje v Hradci Králové? Opět bavil desítky capartů
Tradiční náborová akce Českého hokeje pod kampaní Pojď hrát hokej – Týden hokeje opět přilákala mnoho zájemců o nejkrásnější sport po celé republice. Nejinak tomu bylo i v Hradci Králové, kde se na ledě v rámci akce pohybovala dobrá stovka malých královéhradeckých hokejových talentů.
Na ledě se totiž prohánělo přes sto dětí, dobrá čtyřicítka malých hokejistů si pak ozkoušela vůbec poprvé, jak led v malé hale hradecké ČPP Arény klouže. Na ledě nechyběli trenéři mládeže Mountfieldu HK, ale také hráči A-týmu. Na Týden hokeje dorazili Aleš Jergl, Markus Nenonen, Jordann Perret a také Šimon Marha. „Užil jsem si to moc, zavzpomínal jsem na svoje začátky. Mám to rád, když takhle člověk vidí, jak si děti užívají spoustu zábavy na ledě. To si pak člověk užívá taky!“ hlásí nejmladší člen prvního týmu. A to navíc ze střídačky sledovali své děti ještě Tommi Kivistö a Kevin Klíma.
Český hokej věnuje propagaci Týdne hokeje velké úsilí, celorepublikové akce si již za deset let trvání zúčastnilo tisíce dětí. Což oceňuje i syn hradecké hokejové legendy. „Určitě to podporuju, hokej je v Česku národní sport. Čím více dětí dorazí, tím lépe. Svaz v tomhle odvádí dobrou práci,“ hlásí šikovný útočník o akci Týdne hokeje, která již tradičně probíhá během září a také ledna. Následně se zájemci o hokej mohou připojit k tradičnímu náboru Mountfieldu HK.
Šimon Marha si sice spolu s dětmi užil na ledě spoustu zábavy, ale že by se z něj stal do budoucna trenér malých nadějí? To zatím spíše ne. Nebo se zkrátka ještě teprve uvidí. „Zatím si to moc nedokážu představit, ale každý den může být jinačí. Třeba po kariéře mě to bude naplňovat a rád budu chodit na led s dětmi. Ale uvidíme,“ nechce předbíhat dvaadvacetiletý útočník Hradce Králové.
On sám svoje první hokejové krůčky učinil ve Švýcarsku během angažmá tatínka Josefa v Davosu. Paradoxně to ale nebyli rodiče, kdo by Šimona Marhu přivedli k hokeji. „Vzpomínám na to docela rád. Bylo to v Davosu, ale vůbec mě k hokeji nedostal táta. Ale kamarád, táta s mámou moc nechtěli, abych hrál. Ale nakonec jsem u hokeje stejně skončil. Snad jsem udělal dobře,“ uzavířá Šimon Marha.
