Trenér devítky Emil Veselý: Zdobí nás týmovost. Kdo byl jeho vzorem?
Své působení v královéhradeckém klubu začal Emil Veselý jako hráč, na postu obránce prošel všemi mládežnickými kategoriemi. Přestože dres dospělého mužstva nikdy neoblékl, dokázal se ve východočeské organizaci prosadit jinak. Nejprve jako trenér žáků, v minulé sezoně působil v dorostu jako asistent Jiřího Janouška mladšího a v tomto ročníku zastává pozici hlavní trenéra u lví devítky. S tou se mu zatím daří, po čtrnácti kolech je jeho mančaft s jednatřiceti body na druhé příčce skupiny B. Jak Emil Veselý vnímá rozdíly mezi oběma rolemi? A jaký byl jeho hokejový vzor?
Emile, s devítkou máte ze 14 odehraných zápasů 10 výher, což je pro váš premiérový ročník v roli hlavního trenéra dobrý vstup, co říkáte? Jsme rádi, že jsme takhle dobře vstoupili do sezony, ale na druhou stranu to není jen o výhrách. Mám radost, že po výsledkově ne úplně vydařené přípravě jsme zlepšili především herní projev, což samozřejmě jde ruku v ruce s tím, že se dostavily i úspěchy.
Mezi vítězstvími najdeme i dvě vyhraná derby. Myslíte si, že hráči už v tomto věku rivalitu vnímají? Myslím si, že to určitě vnímají. Ti kluci se mezi sebou znají a hrají proti sobě odmala. Potkávají se na různých kempech nebo turnajích a je z nich při každém derby cítit, že chtějí vyhrát, to samé pardubičtí hráči. Když se zápas nevydaří nám nebo soupeři, tak zklamání je o něco větší než v jiných zápasech.
V Hradci jste už byl součástí realizačního týmu ve více mládežnických kategoriích. Která z nich vám zatím vyhovovala nejvíce? Už od začátku své trenérské kariéry jdu s kluky ročníku 2012, které mám i letos v 9. třídě. Loni jsem si zkusil i roli asistenta dorostu s Jiřím Janouškem a myslím si, že každá kategorie a práce má něco do sebe. V dorostu už je trošku znát, že kluci jsou starší, řeší se víc detaily a malinko jiné věci. Být trenérem devítky je asi ta nejlepší práce, kterou tady teď v klubu můžu mít. Řekl bych, že je to i tím, že jsem s těmi kluky od začátku.
Takže kdybyste měl porovnat roli hlavního trenéra a asistenta, dá se říct, že vaše současná pozice vám sedí více… Asi bych to takhle nespecifikoval, že mám některou radši. Každá ta práce obnáší trošku něco jiného. Samozřejmě, když jste hlavní trenér, tak máte větší zodpovědnost, ale i role asistenta u starších kategorií je fajn.
Pomáhají vám například ostatní trenéři z jiných kategorií? Určitě mi hodně pomáhají. Jak asistenti, kteří tady v devítce odvádí skvělou práci, tak i služebně starší kolegové v roli nějakých mentorů. Když si někde s něčím nevím rady, tak mám tady vždycky za kým jít.
V čem si myslíte, že váš tým vyniká? Jste druzí ve vaší skupině, což je příznivá pozice… Myslím si, že nás zdobí především týmovost a velká obětavost v zápasech. Řekl bych, že se nám daří hlavně díky těmto dvěma věcem.
A naopak – vidíte z vašeho pohledu i něco, co byste ještě mohli doladit? Určitě je spousta věcí, na kterých je potřeba pracovat pořád a zdokonalovat se v nich. Máme docela problém se střílením gólů, byť jsme na druhém místě, ale to zatím v polovině sezony nic neznamená. Prostor ke zlepšení tedy ještě určitě je.
Když půjdeme konkrétně k vám, sám jste hrál hokej za Hradec Králové. Jak na svou kariéru vzpomínáte? Vlastně bych na tom vůbec nic nezměnil. To, že se mi to nevyšlo a nebyl jsem profesionální hokejista mě ve výsledku ani nemrzí. Je to tak, jak to asi mělo být. Jsem rád, že jsem Hradcem prošel a že mi hokej dal do života řád a směr. Doufám, že se u něj budu držet co nejdéle i takto v trenérství. Určitě mě to velmi ovlivnilo, myslím si, že už do konce života.
Prozradíte, proč vám průlom do dospělého hokeje nevyšel? Tedy pokud to není osobní dotaz… Vůbec nejsem ohledně toho zahořklý. Byli tady lepší kluci a já jsem se pak v juniorce rozhodl pro studium a myslím si, že to je tak, jak to má být.
Tehdy jste hrál na pozici obránce. Měl jste nějaký vzor mezi hokejisty? Když jsem byl tady v Hradci v dorostu, tak jsme hodně chodili na áčko, tehdy sem přišla extraliga. Já jsem velmi obdivoval a v tu dobu hrozně miloval Reného Vydareného. Každý z nás měl v áčku někoho vybraného. Já jsem měl jeho a pak ještě s odstupem času Petera Frühaufa.