Tomáš Martinec: Pracovitost a soudržnost, na tom si zakládáme

Pane trenére, jak byste ze své pozice zhodnotil první polovinu sezóny?
Měli jsme hlavně výborný začátek soutěže, první čtvrtina se nám vydařila opravdu nad očekávání. Ve druhé čtvrtině to bylo takové nahoru dolů, hlavně jsme nevozili body z venkovních kluzišť, takže tam už taková spokojenost nepanovala. Jsme ale spokojení s tím, jak kluci pracují. Makají v tréninku, na ledě jsou soudržní a bojují jako tým. Je ale spousta věcí, které musíme ještě zlepšit a zapracovat na nich.

Na čem nejvíce?
Jedním z témat, o kterých se neustále bavíme, jsou přesilovky. Pořád nejsou takové, jaké bychom chtěli, i když se snažíme je stále trénovat a pořád měníme složení formací. Při vyrovnanosti soutěže víme, že přesilovky rozhodují zápasy, takže je určitě musíme zlepšit.

V domácích zápasech držíte úspěšnost jejich využití kolem 20 %, venku pouze kolem 6 %, což patří k nejhorším počinům v lize. Čím je podle vás dán rozdíl mezi domácími a venkovními výsledky?
Těžko říct, myslím, že i když jsme venku nevyhráli tolik zápasů, tak se paradoxně nedá říct, že venku hrajeme vyloženě špatně a doma dobře. Většinu venkovních zápasů jsme odehráli solidně. Nemyslím si, že náš přístup k zápasům venku je špatný nebo že bychom oproti domácím utkáním něco měnili.

Snažíte se hráče před venkovními zápasy oproti utkáním doma nějak speciálně namotivovat nebo povzbudit? Přece jen porážek venku bylo více v řadě, poslední dva zápasy ve Vítkovicích a v Pardubicích jste ale vyhráli.
Samozřejmě to řešíme a na kluky apelujeme s tím, že jestli se chceme udržet v horní polovině tabulky, musíme vyhrávat i venku. Doma máme velkou podporu fanoušků, kteří nás ale jezdí v hojném počtu podporovat i ven, za což jsme jim vděční. I soupeři ale často hrají jinak doma a jinak venku, my se naopak snažíme hrát stále stejně. Věřím, že se to zlomí, protože jsme často byli bodům hodně blízko. Určitě bych ale neřekl, že by tomu hráči venku nedávali tolik co doma.

Kdybyste kromě těchto nedostatků měl vypíchnout jedno pozitivum, které by to bylo?
Jedna věc, která je podle mě nejdůležitější, na které si zakládáme a na které stavíme, je pracovitost a soudržnost celého týmu. Nesmírně si vážíme toho, že kluci opravdu drží pospolu a mají výbornou partu. Vybírali jsme hráče do kádru i s ohledem na jejich charakter, i nově příchozí hráči dobře zapadli a kabina podle mě funguje parádně. A je to vidět i na ledě.

Čekali jste před sezónou, že byste po polovině soutěže mohli být stále nahoře v tabulce? V průběhu jste dokonce celou ligu několikrát vedli.
V přípravě se nám sice příliš výsledkově nedařilo, ale týmu jsme od začátku věřili. Z trenérského hlediska jsme ale s přípravou nebyli nespokojení, podle mě byla příprava výborná a splnila naše očekávání. Už tam tým skvěle pracoval a prokázal soudržnost a my jsme věřili tomu, že můžeme být úspěšní. Už od léta jsme se snažili do týmu přivést vítězné typy a klukům jsme vštěpovali to, že chceme vyhrávat. Nepřemýšleli jsme ale úplně o tom, že budeme v první trojce, navíc tabulka je nesmírně vyrovnaná, po dvou prohrách můžeme být klidně na desátém místě.

Jsou nějaké zápasy, které byste vyzdvihnul jako povedené, nebo naopak takové, ve kterých jste spíše propadli?
Když to vezmu s ohledem na soupeře, tak musím zmínit výhru v Pardubicích, ale také výhru na Spartě nebo ve Zlíně, kde jsme dokázali vyhrát po strašně dlouhé době. Vydařené byly i domácí zápasy s Kometou nebo s Třincem. Dobrých zápasů, kdy jsme byli spokojení s výkonem nebo s výsledkem, bylo ale víc. Z rovnováhy nás vyvedlo především domácí derby, které jsme nezvládli, a hned nato zápas se Spartou, který jsme mohli vyhrát, ale nakonec jsme ho ztratili.

Sezónním cílem stále zůstává postup do play off?
My se teď soustředíme pouze na další zápasy a ne na to, kolikátí skončíme na konci sezóny v tabulce. Liga je vyrovnaná a můžete prohrát prakticky s kýmkoliv, stejně jako můžete každého porazit. Do druhé poloviny sezóny musíme jít dále s pokorou a do každého zápasu s tím, že ho chceme vyhrát. Na konci uvidíme, na co to bude stačit. Samozřejmě do play off bychom se dostali rádi.

Před sezónou začínali oba gólmani na stejné startovní čáře a pravidelně se střídali. Rýsuje se už jeden z nich jako jednička?
Gólmani jsou součástí týmu a stejně jako s výkony celého týmu jsme byli spokojení i s brankáři, oba nás v sezóně několikrát podrželi. Pravidelně jsme je střídali, a i když v posledních zápasech chytal Max (Brandon Maxwell), tak naše gólmanská dvojice je vyrovnaná a o jejich nasazení se vždy rozhodujeme až těsně před zápasem.

Brandon Maxwell je známý svou kvalitní hrou s holí. V některých zápasech ale po jeho rozehrávce někdy docházelo k chybám, v poslední době tak znatelně ubral na riziku. Řešili s ním trenéři tento aspekt?
Práce s holí je Brandonovou velkou předností a hodně ho to odlišuje od ostatních gólmanů. Svou rozehrávkou nám v zápasech hodně pomáhá a nechceme ho v tom nějak limitovat nebo usměrňovat. Občas jeho rozehrávka byla až za hranou rizika, jako například v Liberci. S Brandonem o tom samozřejmě komunikujeme a jsem rád, že v posledních zápasech je opatrnější a dobře zvažuje, kdy je jeho rozehrávka ku prospěchu týmu a kdy ne.

Obrana působí hodně stabilně, v podstatě bez větších výkyvů a zranění. Panuje s hrou obránců spokojenost?
Od začátku jsme věřili, že máme kvalitní obránce a mohla by to být naše silná stránka, jak z hlediska defenzívy, tak v podpoře útoku. Máme osm kvalitních obránců a jsme rádi, že u nás jsou a že se jim zatím vyhýbají zranění. Na druhou stranu i z toho důvodu, že se snažíme hrát hlavně útočný hokej, tak se obránci někdy až příliš snaží podporovat útok a potom dochází k soupeřovu přečíslení. Tento prvek hry musíme zlepšit, obránci se musí naučit lépe vyhodnocovat situace, kdy podpořit útok a kdy naopak nehrát za hranou rizika.

Jak hodnotíte hru Petra Zámorského, který letos podává opravdu nadprůměrné extraligové výkony a dělá spoustu bodů?
Už od jeho loňského příchodu jsme věřili, že je to obránce, který dokáže být hodně produktivní. Má perfektní rozehrávku, umí na gól nahrát nebo ho sám dát, dobře čte hru. Jsme rádi, že se mu daří, a že dostal pozvánku do národního týmu, kde svou formu potvrzuje. Na druhou stranu je to hráč v nejlepším věku, který se může pořád ještě zlepšovat. Pozitivní je, že si to uvědomuje a neustále na sobě pracuje.

Do útoku jste dokázali zapojit mladé hráče a oni svou šanci využili skvěle. Mrzelo vás jako Hradečáka, že se na začátku sezóny zranili právě někteří hradečtí odchovanci? Změnilo to nějak razantně vaše plány?
Jsem rád, že jsme do týmu dokázali zapracovat mladé hráče a že ti starší je mezi sebe přijali. Mladí hráči dodávají naší hře hlavně drajv, rychlost a bruslení, starší zase zkušenosti a herní kvalitu. Důležité je, že všichni dohromady tvoří soudržný tým, kdy jeden respektuje druhého. Zranění bohužel k hokeji patří, ale hodně nás mrzí, že zrovna Honza Berger a Radek Pilař měli na začátku sezóny takovou smůlu, protože přípravu odehráli skvěle a určitě by patřili do základní sestavy. Věřím, že se co nejrychleji uzdraví a naskočí zpět.

Mezi fanoušky bylo v poslední době hodně skloňované jméno Petr Koukal. Jak se k situaci kolem něj stavíte jako hlavní trenér?
O něm už bylo napsáno a řečeno hodně. Kouky šel do sezóny jako kapitán a jako jeden z lídrů. Bohužel se mu nedařilo tak, jak se čekalo. Někdy se stává, že starší hráči mají trochu pomalejší rozjezd do sezóny a je pravda, že na náš nový herní styl si právě oni zvykali o něco déle. Jsem rád, že se situace kolem Koukyho uklidnila, protože on je pro nás velmi důležitý hráč a já věřím, že ve druhé polovině sezóny to ještě prokáže a potvrdí na ledě, že je jedním z lídrů. Měřítkem výkonu hráče ale pro nás nejsou jen individuální statistiky, nýbrž přínos jednotlivce pro tým.

Od letošní sezóny máte úplně nový trenérský tým. Jak se vám s Alešem Krátoškou a Petrem Svobodou spolupracuje?
Spolupráce je výborná, jsme dobrá parta stejně jako celý tým. Kromě asistentů do toho samozřejmě patří i Michal Tvrdík, Robert Horyna, Láďa Souček, kustodi, maséři, lékaři i všichni ostatní. Jsem rád, že se do toho kluci rozhodli se mnou jít, když jsem je oslovil, i když to bylo určité riziko, protože se tady budoval úplně nový tým. Mezi trenéry funguje spolupráce skvěle, hodně spolu komunikujeme a rozhodnutí děláme společně. Já a Aleš se věnujeme více útočníkům, Petr Svoboda zase obráncům.

Jak byste své asistenty charakterizoval?
Pokud si někdo Aleše pamatuje jako hráče, tak on je podobným typem jako já v tom, že neumí prohrávat. Je to vítězný typ, nebojí se dát najevo své emoce a dokáže hráče nabudit. Je možná trošku cholerik, ale v tom dobrém slova smyslu. Jde do všeho naplno, což vidí i sami hráči, na které to přenáší. Petr je naopak spíše klidnější a rozvážnější, což se lépe hodí právě k obráncům. Má za sebou skvělou hráčskou minulost a z pohledu bývalého obránce má na vše trošku jiný pohled než my dva s Alešem. Má našim klukům hodně co dát a na tréninku je schopný jim to i předvést. Je pro tým velkým přínosem a jsme rádi, že ho tady máme.

Když Aleš Krátoška trénuje juniory, bývá hodně impulzivní a je na stadionu slyšet. Jak je to v případě A-týmu? Řešil jste to s ním, chcete mít na střídačce třeba více klidu, jako to bylo typické pro bývalého hradeckého trenéra Petera Draisaitla?
Já jsem hlavně moc rád, že jsem měl možnost spolupracovat s Peterem Draisaitlem, protože to je zkušený trenér a výborný člověk. On jako Čecho-Němec striktně vyžadoval hlavně disciplínu a ke všem měl velmi rázný přístup. Přes některé věci zkrátka nejel vlak. Nyní je atmosféra v týmu trošku jiná, je tam trošku více demokracie (usmívá se). Co se týče Aleše, on si uvědomuje, že je něco jiného trénovat juniory a áčko. U juniorky musí být daleko přísnější a vládnout pevnou rukou, u áčka je samozřejmě přístup jiný, protože v týmu je spousta dospělých hráčů a otců od rodin. Aleš neměl problém se v tomto ohledu přeorientovat, na střídačce se skvěle doplňujeme a funguje to dobře.

Jste na střídačce stoprocentně koncentrovaný pouze na váš výkon? Přichází všechna rozhodnutí přirozeně nebo je třeba tomu někdy trochu přidat?
Jak jsem říkal, neumím prohrávat a chtěl bych, aby stejně byli nastavení i ostatní kluci. Každý zápas chci za každou cenu vyhrát, ale na střídačce se mi daří emoce držet na uzdě. Jsou samozřejmě situace, kdy člověk musí zahrát určité divadlo ať už směrem k rozhodčím nebo k soupeři. Někdy je potřeba emoce vyjádřit i směrem k vlastnímu týmu, trenér musí také s každým hráčem jednat jinak a přizpůsobit se, protože každý hráč je jiný. Obecně si ale myslím, že emoce máme na střídačce všichni pod kontrolou.

Jste si v něčem podobní i se svým bratrem Patrikem? Při zápase Sparty v Hradci byl schopný hned při druhém střídání seběhnout k mantinelu a pokřikovat směrem k rozhodčím kvůli špatně posouzenému ofsajdu…
Každý kouč samozřejmě sleduje trenéry soupeře nebo i trenérské velikány jinde ve světě. Je vidět, že často je to z jejich strany taková hra jak vůči rozhodčím, tak vůči soupeřům nebo celému týmu. S bráchou jsme si hodně podobní, vyrůstali jsme spolu od malička, protože on je jen o dva roky starší. Ani jeden z nás neumí prohrávat a často naše hry končily nějakou bitkou (směje se). Ale on stejně jako já si uvědomuje, co si může dovolit a má své emoce pod kontrolou.

Máte vy sám nějaký trenérský vzor, ke kterému jste vzhlížel na začátku trenérské kariéry? Je někdo, kdo vás inspiroval?
Jako žáček si hodně pamatuju na pana Řeháka, který mě trénoval jak v mládeži, tak i na začátku v hradeckém áčku. Ten mě v mé kariéře hodně ovlivnil. Dále jsem měl možnost hrát pod spoustou skvělých trenérů, jako byli pan Říha, pan Výborný či pan Sýkora, v Hradci třeba pan Franěk, ale nerad bych na někoho zapomněl. S panem Řehákem jsem se u trénování sešel i na začátku mé trenérské kariéry, takže to byl pro mě vždy takový vzor. Trénoval jsem s ním žáčky a potom dorost, kde se nám podařilo vyhrát mistrovské tituly. V hradeckém áčku jsem měl pak možnost spolupracovat s Peterem Draisaitlem, Jirkou Kučerou, Vláďou Kýhosem a pak s Vaškem Sýkorou a Pavlem Hynkem. Měl jsem štěstí, že jsem s takovými trenéry mohl pracovat a hodně jsem se toho od nich naučil a nabral zkušenosti. Ve světě sleduji i trenéry v NHL, ale i třeba fotbalové kouče jako Mourinho, Guardiola nebo Klopp. Ti jsou hodně úspěšní a rád jejich práci sleduju.

Když přišla řeč na fotbal, sledujete rád fotbalové zápasy? Kterému týmu fandíte?
Rád sleduju všechny sporty, ale nejradši mám hokej a fotbal. Fotbal jsem sám hrál a mám k němu blízký vztah. Vyloženě oblíbený tým ani ve fotbale ani v hokeji ale nemám. Rád sleduji způsob hry kvalitních klubů a chování zmíněných trenérů.

Jak se těšíte na Vánoce a jak je budete prožívat?
Těším se moc, i když toho volna moc nebude, mezi svátky totiž hrajeme. Svátky slavíme tradičně s rodiči, taková vánoční klasika. Člověk trošku vypne od všeho stresu a může strávit chvíle se svými blízkými a trošku zpomalit čas. Nejpříjemnější je pro mě vidět děti, jakou mají z dárků a z Ježíška radost.

Přijde vám vhod reprezentační pauza s ohledem na Vánoce a shánění dárků?
Dárky přece nosí Ježíšek! (usmívá se) Tyhle věci u nás naštěstí řeší manželka a já mám klid na svou práci. Přestávka nám přijde vhod hlavně z toho hlediska, že jsme měli hodně zraněných hráčů. V posledních zápasech jsme sestavu hodně lepili a do poslední chvíle před zápasy jsme nevěděli, kdo bude hrát. Doufám, že si kluci odpočinou, dobijí baterky, i když teď zase budeme intenzivněji trénovat, abychom se připravili na druhou půlku sezóny.

Co byste vzkázal fanouškům a co byste jim popřál?
Myslím, že máme jedny z nejlepších fanoušků v extralize a zejména jejich chorea podle mě nemají obdoby. Je naprosto geniální, co dokážou vymyslet a v tom si myslím, že jsou odskočení od všech ostatních. Všechny je to stojí hodně času i peněz a my jsme jim za to nesmírně vděční. Naše výkony doma ukázaly, jak je jejich podpora důležitá. Podporují nás za jakéhokoliv stavu, i když se zrovna příliš nedaří, v čemž jsou také výjimeční. Jsou naším šestým hráčem na ledě a patří jim velké poděkování. Popřál bych jim hlavně hodně zdraví a štěstí, aby prožili krásné Vánoce, a aby nám zachovali přízeň i po Novém roce. Budeme rádi, když zůstanou součástí našeho týmu i nadále.

Závěrem, jaký je to pocit, když po zápase procházíte pod domácím kotlem a fanoušci vyvolávají vaše jméno?
Naši fanoušci jsou skvělí, ale na výhře mají zásluhu především hráči. Nechci, aby to vyznělo špatně, ale já určitě nejsem hlavním strůjcem našich vítězství. V první řadě je to výkon týmu a pak práce celého realizačního týmu, nejen moje.