Místo nožů kolečka! Petr Hašek mistrem extraligy v inline hokeji
Nová akvizice hradeckého mančaftu Petr Hašek není jen útočníkem v klasickém hokeji na ledě, ale přes léto se věnuje i tomu na kolečkových bruslích. Letos se stal dokonce mistrem extraligy! Ve finále soutěže se přitom střetly dva pražské týmy – Prague Rats a Roller Storms, první jmenovaný tým, za který hraje právě čtyřiadvacetiletý hradecký bijec, rozhodl utkání ve svůj prospěch až v samostatných nájezdech. A kdo další z Mountfieldu se hokeji na kolečkových bruslích věnuje?
Petře, jak se vlastně zrodila myšlenka hrát inline hokej? Asi vám tedy přes léto vždy hokej hodně chybí, že? K inline hokeji mě přivedl můj aktuální spoluhráč taky a zároveň trenér Martin Tvrzník, když mě někdy v sedmi osmi letech trénoval v Berouně. Od té doby ho hraju asi každý rok, už je to asi přes patnáct let. Mám to rád, je to skvělý doplňkový sport k lednímu hokeji. Přes léto trávíme většinu času v posilovně nebo běháním, a tak jsem rád, že mám pohyb, který je dost podobný tomu být na ledě.
Během minulého víkendu jste se svým týmem Prague Rats získal titul mistra extraligy. Vyrovnaný zápas finále navíc rozhodovaly nájezdy. Byl jste v nich trochu nervózní? Nebo vůbec? Upřímně? Nebyl, jelikož už jsme to párkrát vyhráli. Tedy v chlapech jen jednou, ale víckrát i v mládeži. Inline hokej je spíše doplňkový sport, takže i když emoce v něm jsou, při hokeji bych byl mnohem nervóznější.
Byly oslavy po vítězství velké? Ani ne, protože za nás hraje spousta kluků, kteří mají rodiny a nejsou z Prahy. V kabině proběhla menší oslava a pak jel každý po své vlastní ose domů.
Vy jste ale s inline hokejem úspěšný i na mezinárodní úrovni, je to tak, že? Ano, s juniory jsme v roce 2019 vyhráli v Barceloně. To pro mě je zatím nejlepší zážitek. Byla to v podstatě dovolená a zároveň možnost porovnat se s nejlepšími týmy světa. My ukázali, že patříme mezi ně. Složili jsme tam skvělý tým z kluků, kteří byli většinou dobří hokejisti, někteří dokonce prošli i reprezentací.
Jaké jsou vlastně rozdíly oproti lednímu hokeji? Tedy kromě ledu, samozřejmě... Kdyby teď někdo z kluků začal hrát inline hokej, bylo by mi ho líto a myslím, že by byl minimálně ze začátku v lese (usmívá se). Největší rozdíl je v brzdění. Pohyb je podobný jako na ledě, ale když na tom člověk nikdy nestál, tak to není sranda. Další věc: Puk je lehčí a takový plastový. A nehraje se do těla a navíc ještě vše běží ve formátu čtyři na čtyři, takže celý zápas připomíná prodloužení. Pro mě je to hlavně zábava na léto a u toho to vždycky skončí.
Tak zpátky k té brzdě: Jak se tedy brzdí? Já už to dělám automaticky, jsem zvyklý na kolečka a dokážu zabrzdit i hokejově. Brzdí se ale i tak, že jednou nohou švihnete do kříže, stojnou nohou opíšete do půlkruhu a kolečka se zabrzdí. Pro mě je to přirozené, ale pro začátečníky to může být nepříjemné. Další varianta je skočit na mantinel, ale to je bolestivější (usměje se).
Inline hokej hrají i další spoluhráči. Předpokládám, že jste se setkali – proběhla nějaká ta hecovačka? Potkal jsem se s Pavlem Šimkem a i s Alešem Jerglem, který taky hraje. Nad Šimajsem jsme zvítězili v semifinále 7:1, to kluci moc nezvládli (usmívá se). Všechny nás inline baví a skvěle se hodí k hokeji jako doplněk.
Když se vrátíme k hradeckému hokeji: Jak probíhá příprava na novou sezonu? Příprava se mi v Hradci líbí. Máme pestrý program a hrajeme spoustu her, není to vůbec jednotvárné. Myslím si, že všechno šlape dobře. Teď nás čeká výšlap na Sněžku, kam já osobně chodím každý rok a teď to spojím i s poznáváním kluků. Bude to sranda a určitě jedna z prvních slučovaček.
Už jste v Hradci nějakou dobu, jak se vám líbí město? Už jsem si našel oblíbená místa, hlavně restaurace – rád zajdu do Mexity nebo do restaurace U Kocoura, která je kousek od bytu, taková obyčejná, ale dobře tam vaří. Dvakrát jsem se byl podívat na divadelní festival, který teďka probíhá. Strašně se mi líbí, jak je jedno, co je za den, ale lidé jsou v ulicích, ať je pondělí, středa nebo sobota. To se mi moc líbí.