Dominik Pavlík: Bude záležet na mně. Cíl? Probojovat se do áčka
Nejnovější tváří mezi hradeckými Lvy je devatenáctiletý útočník Dominik Pavlík, trutnovský rodák se do klubu vrací po třech letech strávených postupně ve Finsku a následně v Kanadě. Levák s bohatými zkušenostmi z mládežnických reprezentací podepsal na východě Čech kontrakt na dva roky. Hradečtí příznivci jej potkali v podstatě obratem – jen pár dní po oznámení příchodu na týmové autogramiádě po fotbalové exhibici na Novém Hradci, kam dorazil z fyzických testů juniorů v Brna, což dalo zabrat. „Užil jsem si moc interakci s fanoušky, jsme moc rádi, že přišli,“ pozdravuje příznivce Mountfieldu.
Dominiku, vítejte po třech letech zpátky pod Bílou věží! Jak se zrodil váš návrat do Salonu republiky? Zvažoval jsem primárně dvě možnosti – americkou univerzitní ligu NCAA a Hradec. Po komunikaci s panem Martincem a panem Kmoníčkem jsem se rozhodl pro návrat. Jednání byla trošku delší, trvala asi tři čtyři týdny, nakonec jsme se minulý týden dohodli a podepsal jsem smlouvu. Hlavní pro mě bylo to, jaká je tady šance hrát za áčko, a víceméně vše bude záležet jen na mně – podle mých výkonů se uvidí, v jaké kategorii budu hrát, jestli v první týmu, nebo v juniorce.
Jak vás přijali (staro)noví spoluhráči? Kluci mě v kabině skvěle přivítali, moc se těším na sezonu. Potkal jsem se už skoro se všemi, kromě cizinců, kteří se připravují individuálně. Zatím jsem se bavil hlavně s kluky, které znám už z mládeže, třeba s Honzou Vyvialem nebo Štěpánem Černým.
Můžete popsat, jak se zatím chystáte na následující sezonu? Připravoval jsem se v Praze s uznávaným kondičním trenérem Milošem Pecou, který trénuje třeba Martina Nečase nebo Tomáše Hertla a další kluky. Byl jsem s ním i minulý rok a cítím, že mě tréninky s ním hodně posouvají. Nedávno jsem se připojil k Hradci, tréninky tady jsou taky super. Do konce suché přípravy budu tady a potom, jelikož mám trochu pozměněný rytmus letní přípravy kvůli tomu, že jsem byl v dubnu ještě na repre kempu U20, budu ještě pokračovat v individuální přípravě, než už začnou tréninky na ledě s týmem.
V devatenácti letech ještě stále můžete nastupovat v juniorce, předpokládám ale, že hlavní ambicí bude se nastálo usadit v A-týmu, že? Přesně tak. Myslím si, že mám za sebou dobrou část letní přípravy a budu chtít dál pokračovat v tvrdé práci i po tom, co jsem se připojil k týmu. Budu se snažit co nejlépe připravit na sezonu, abych potom na ledě mohl předvést to nejlepší co umím. Důležité bude také podávat kvalitní výkony v letních přípravných zápasech, abych se probojoval do A-týmu.
Pro vás může být příští ročník premiérový, co se dospělého hokeje týče. Co od přechodu z mládeže očekáváte? Už jsem sice odehrál jeden zápas za hlavní tým Kärpätu ve Finsku v přípravě, obecně by to ale pro mě měla být premiéra v dospělém hokeji. Těším se na tvrdší, vyspělejší hokej, navíc jsou tady kluci, kteří mají za sebou skvělé kariéry, takže se budu snažit od nich naučit nové věci. Na to se těším.
Mountfield se dlouhodobě prezentuje fyzicky náročným, rychlým hokejem. Řekl byste, že vám, jakožto silovému centrovi, který ale dokáže zahrát i na křídle a bruslení mu zdaleka není cizí, rukopis trenéra Tomáše Martince může vyhovovat? Myslím si, že ano. Mám rád bruslivý hokej, když se hraje nahoru dolů. Moc mě nebaví někde vyčkávat, rád hraji aktivně, takže věřím, že mi ten styl sedne.
Na soutok Labe s Orlicí jste se poprvé přesunul už v šesté třídě z Trutnova a v následujících letech jste patřil k tahounům svých týmů, i když jste často nastupoval i o kategorii výš. Jak na mládežnická léta pod Bílou věží vzpomínáte? Byly to dobré roky, hodně jsem se tady posunul. Hokejově jsem v Hradci vlastně vyrostl, prošel jsem si všemi kategoriemi od šesté třídy až po juniorku. Vzpomínám na to jenom v dobrém, a teď jsem se vrátil, abych zabojoval o poslední kategorii, ve které jsem nehrál, v A-týmu.
Pro vás byla velice povedená sezona 2022/23, kdy jste patřil k nejproduktivnějším hráčům dorostenecké extraligy, v patnácti letech jste už nakouknul také do nejvyšší juniorské soutěže a zapsal jste hned jednadvacet startů v reprezentačním dresu. Následně jste se přesunul do země tisíců jezer, do klubu Kärpät Oulu. Jak tenhle krok zpětně hodnotíte? Ve Finsku jsem strávil přibližně rok a půl, hodně mi tohle angažmá dalo, naučilo mě spoustu věcí, hlavně po lidské stránce. Hokejově jsem si taky vyzkoušel jiné věci, než které jsme dělali v Hradci. Myslím si, že to byla dobrá volba v tom smyslu, že mě Finsko naučilo něco nového a posunulo mě hlavně jako člověka, dokázal jsem se osamostatnit.
V šestnácti letech se přesunout na sever Evropy asi nebylo jednoduché. Jak jste se s touto změnou popasoval? Bydlel jsem v apartmánu ještě s jedním Čechem – Samuelem Jungem, kterého loni draftovali Rangers. Finština je obecně těžký jazyk, naučil jsem se pár slov a vět, ale na žádný větší pokec to nebylo. Skoro všichni Finové ale umí perfektně anglicky, takže v komunikaci problém nebyl.
Také jste si úspěchu dočkal i v repre, v létě 2024 jste si zahrál na prestižním Hlinka Gretzky Cupu v Kanadě, odkud jste si odvezl stříbrnou medaili... Tehdy to bylo zklamání, teď na to ale rád vzpomínám. Hráli jsme finále proti Kanadě, skoro celý zápas jsme prohrávali 0:2, snížit se nám podařilo až devět sekund před koncem zápasu. Prohrané finále nás samozřejmě mrzelo, na turnaj mám ale krásné vzpomínky, s hodně kluky jsem stále v kontaktu, vídáme se, a i hokejově mi tenhle zážitek hodně dal.
Na tomto turnaji jste si zahrál také se dvěma hradeckými kolegy – Štěpánem Černým a Adamem Novotným, který by měl být nejvýše vybraným českým hráčem hned v prvním kole na letošním draftu. Předpokládám, že v kontaktu jste pořád... S „Novasem“ jsme spolu v létě trénovali, předtím, než jsme se připojil k Hradci, v Praze u kondičního trenéra Miloše Peci a na ledě s dovednostním koučem Nicholasem Langem. Takže teď jsme spolu hodně v kontaktu a myslím si, že přes léto, až nastane taková ta plonková fáze a nebudou žádné týmové tréninky, budeme zase trénovat spolu v Praze.
Po necelých dvou ročnících ve Finsku jste putoval do zámoří, konkrétně do prestižní kanadské juniorky WHL, kde jste opět přibližně sezonu a půl hájil barvy týmu Moose Jaw Warriors. V Kanadě už jste ale plnil spíše defenzivní povinnosti, bodově se vám příliš nedařilo… Kanada je hodně zvláštní, hokejově jsem se naučil zase nové věci, lidsky mi to tam ale moc nesedlo. Hokej tam je rychlejší, hraje se na užším hřišti, kanadská juniorka je velmi kvalitní, všichni hráči tam jsou na výborné úrovni. Když porovnám obě země, tak Kanada mě více posunula hokejově, Finsko zase lidsky.
A kdybyste měl srovnat hlavní hokejové rozdíly mezi finskou a kanadskou juniorkou? Ve Finsku se víc bruslí, liga je tam rychlejší, ale rozlítaná. Není úplně systémová, všichni jezdí tak nějak všude, hraje se hodně nahoru, dolů. V Kanadě se hraje víceméně od brány k bráně, všichni se tlačí do zakončení. Dost se tam střílí, padá hodně gólů – je to spíš ofenzivní liga. Obě soutěže jsou kvalitní a každá mě naučila něco jiného.
Letos vás kromě hokejových výzev čekala také jedna studijní – maturita, že? Přesně tak, koncem května jsem úspěšně odmaturoval na všeobecném lyceu na Březové.
Jednalo se o formu kombinovaného, dálkového studia. Jak jste zvládal skloubit hokej v top zahraničních mládežnických soutěžích právě se studiem? Úplně složité to nebylo, ale myslím si, že to nejtěžší mě teprve čeká, protože teď budu v Hradci studovat obor dopravního pilota ještě k hokeji, což asi bude náročné. Naštěstí je zde ale možnost vlastního tempa studia, takže si budu moct vše uzpůsobit tak, abych neztrácel v hokeji a měl ho jako prioritu.