Za oceán a zpět. Chci zůstat pokorný, hlásí Matyáš Krögler
Velmi unikátní hokejový příběh napsal v posledních letech juniorský obránce Matyáš Krögler. V hradecké mládeži působil odmala, po zranění kolene se ovšem musel stáhnout do Náchoda. Drobný zádrhel ho ale nezastavil. Dostal šanci ukázat se na mládežnickém turnaji v Bostonu, kde zaujal několik zámořských týmů. Po dvou úspěšných sezonách za oceánem zavelel v létě k návratu domů. Jak na štaci nejen za mořem vzpomíná?
Co dělat, když na vás při vstupu do dorostenecké kategorie nezbude v kádru místo? Matyáš Krögler odjel sbírat zkušenosti do Kolína a po roce byl znovu odhodlaný vydobýt si místo pod Bílou věž. Pak ale přišel velký zlom – o šanci na návrat ho připravilo zranění kolene. „Musel jsem na operaci a s regenerací jsem začal až koncem září. Po návratu jsme se s trenéry domluvili, že půjdu do Náchoda, který hraje první ligu dorostu, abych se rozehrál,“ svěřuje se 193 centimetrů vysoký zadák, jenž svou hru zakládá na dobrém bruslení, střelbě, obětavosti i vůdcovství.
Náchodské působení mu prospělo, stal se jedním z lídrů týmu a z obranných řad posbíral během jediné sezony 34 kanadských bodů. „Byl jsem tam spokojený a sezonu dokončil. Důležité bylo, že jsem měl hodně času na ledě,“ vzpomíná na rok v nižší dorostenecké soutěži. To ještě nevěděl, že možná životní příležitost je přímo za dveřmi. „Po sezoně za mnou přišel jeden z trenérů, že je možnost letět do Bostonu na turnaj. Neváhal jsem a jel jsem to zkusit,“ vypráví Matyáš Krögler.
Následně to už bylo rychlé. Na turnaji svým herní projevem zaujal hned několik týmů z Kanady i USA, nakonec se rozhodl pro nabídku od kanadských Blyth Academy Bruins nedaleko Toronta. „Rozdíl oproti Česku byl velký. Kluci byli silnější, šikovnější a fyzicky vyspělejší. I samotný hokej byl rychlejší, byl to opravdu velký skok,“ popisuje první seznámení se zámořským hokejem. S adaptací mu nakonec pomohli i tři čeští krajánci, kteří ve stejném týmu působili. „V kolektivu to bylo znát, všechno bylo díky nim jednodušší. Pomohl mi i další Evropan, se kterým jsem v kontaktu dodnes. Byla to skvělá zkušenost,“ přbližuje první krůčky za oceánem.
První ročník v zemi javorového listu si ani nemohl vysnít lépe. Kanadský styl hokeje mu byl ušitý na míru a v úvodní sezoně nasbíral v nižší juniorské soutěži neskutečných 70 kanadských bodů. „Spokojenost s mojí hrou byla. Měl jsem velký ice time a trenéři na mně stavěli hru. Díky tomu pak přicházely i další nabídky z mnohem lepších týmů,“ líčí povedené období. Po roce v Kanadě se tak přesunul na severovýchod USA, kde nastupoval za Danbury Jr. Hat Tricks. Tam si střihl další úspěšnou sezonu s 55 kanadskými body, které ho vynesly až k debutu v NAHL – druhé nejvyšší juniorské soutěži v USA.
Všechno klapalo, jak má. Již v průběhu sezony s ním klub podepsal tender, tedy předběžnou dohodu o působení. „Po sezoně tam nastal určitý problém. Ke konci ročníku začala být komunikace mezi týmem a mnou horší. Nebyl jsem si jistý, jestli tam budu pokračovat,“ přemítá o konci v USA. Komunikace se nezlepšila ani ve chvíli, kdy se řešila klíčová víza, a tak se za mořem na podmínkách nedomluvil. V létě vyslyšel volání domova a vrátil se tam, kde s hokejem začínal. „Kolektiv je tady skvělý, nemůžu si zatím na nic stěžovat. Jsem nadmíru spokojený,“ vykládá o návratu na východ Čech.
„Zašel jsem tady za trenérem, že bych se chtěl vrátit do kádru. Vybojoval jsem si místo zpět. Po návratu jsem slyšel ohledně mého herního posunu chválu, ale chci zůstat pokorný a nepřestávat makat,“ říká obránce s třemi přesnými zásahy v aktuálním ročníku. I přesto, že jsou v letošní sezoně výsledky hradecké juniorky jako na houpačce, nepřestává věřit v sílu týmu. „Od začátku sezony se už naše hra hodně posunula a pořád máme spoustu prostoru ke zlepšení. Hlavní je neustále na sobě pracovat a výsledky se dostaví,“ uzavírá s vyhlídkou na nejbližší duely.