Pavel Šimek: Návrat? Velká výzva. Čeká mě spousta tvrdé práce
Vlastně staronovou tváří Mountfieldu HK se stává odchovanec Pavel Šimek, který se po třech letech vrací zpět na východ Čech ze zámoří. V sezoně 2021/22 si tehdy šestnáctiletý mladíček odbyl extraligovou premiéru, nyní je z něj dospělý hokejista, bronzový medalista z MSJ a čeká jej přesun do dospělého hokeje – v létě se dvacetiletý útočník porve o extraligový dres Mountfieldu HK.
Vracíte se zpět domů do Hradce, jak se těšíte na novou výzvu?
Musím říct, že se těším hodně. Po čtyřech letech se vracím zpátky, takže mám velké očekávání. Těším se, že budu nastupovat v barvách Hradce. Musím pořádně zabojovat!
Jak probíhalo jednání o návratu s hradeckým klubem?
Po mistrovství světa juniorů jsme se s agentem bavili, ale ještě jsme to nechali plynout. Ke konci sezony, když jsme hráli play off, tak mi volal agent, že by měl Hradec zájem, abych se vrátil zpátky. Takže jsme se dohodli a podepsali smlouvu. Mluvil jsem už s panem Martincem a také s panem Vágnerem. A taky s pár klukama. Hradec mi dal první možnost nastoupit v seniorském hokeji, rád jsem zpátky.
Jak probíhá vaše příprava na následující sezonu?
Před pár týdny jsem se bavil s panem Martincem. Připravuji se sám, než začne příprava s týmem. Takže už jsem v tréninku a cítím se být připravený.
Vracíte se zpět do hradecké kabiny, jak se těšíte na přípravu s týmem a na spoluhráče?
Bude to nezvyk, protože jsem se teď tři roky připravoval individuálně. Takže se těším, že budu zpátky s týmem a klukama. Uvidím, jak se kluci zlepšili a budu se na ně moct koukat a také se díky nim zlepšovat.
Takový strašák letní přípravy v Hradci jsou výběhy na Milíř. Nemáte z toho trochu vítr?
Popravdě, když jsem podepisoval smlouvu, tak jsem si na Milíř vzpomněl. Pamatuji, jak jsme to běhali s juniorkou a dorostem. Nebyly to úplně nejoblíbenější zážitky, ale myslím si, že to zvládnu.
Loni se na Milíř neběhalo, tak třeba to bude letos stejné. V sezoně 2021/22 Pavel Šimek ve svých šestnácti letech naskočil do dvou premiérových zápasů v seniorské extralize. Jak se od té doby změnil?
Jsem o čtyři roky starší, to je jedna změna. Styl hokeje mám pořád stále podobný. Ale nevím, jestli tam jsou nějaké změny. Více jsem dospěl a jsem, věřím, připravený hrát seniorský hokej.
Je to velká výzva prosadit se v dospělém hokeji?
Určitě je to velká výzva. Těším se na to a vím, že mě čeká tvrdá práce.
Vrátíme-li se k vašemu působení v juniorských kategoriích, byla pro vás největším zážitkem medaile z mistrovství světa juniorů?
Ano, to určitě. Bohužel to byl z mé strany jen krátký výstup, ale jsem rád že jsem tam mohl být s týmem a klukama. Fakt brovský zážitek.
Jaké byly tři roky v Kanadě, kde jste působil v QMJHL?
Byly těžké. Ale moc jsem si je užil, jsem rád za takovou výzvu. Byla tam velká konkurence, takže mě to naučilo odpracovat každý trénink a zápas naplno. Nevěděl jsem, jestli budu hrát v první nebo ve čtvrté lajně, takže takhle konkurence o místo v týmu byla velká.
Juniorské soutěže hlavně v Kanadě jsou sledovány o něco více než u nás. Pravidelné vysoké návštěvy fanoušku, asi taky trochu větší zájem médií, jak jste se s tím vypořádal?
Média se mě tam tolik netýkaly. Navíc první rok jsem moc neuměl anglicky, takže to bylo z mojí strany s rozhovory horší, spíš zábavnější. Chodilo tam ale hodně fanoušků, takže atmosféra byla výborná a vždy jsem se na ni těšil. Třeba v Québecu se vešlo patnáct tisíc diváků, to byl obrovský zážitek. Plná hala a fanoušci hnali svůj tým dopředu.
Co studijní a životní stránka, je životní styl v Kanadě hodně odlišný?
Chodil jsem na doučování angličtiny, abych se mohl zlepšovat. Tady v Česku mě navíc čeká maturita. V Kanadě to bylo celkově trošku jiné než tady v Česku. Lidé se chtějí hodně bavit, takže z toho jsem byl trošku v šoku. Když si mě pak třeba lidé v obchodě zastavili a zeptali se na otázku, tak jsem byl docela překvapený. V tom byly hlavně začátky velmi těžké.