Nabídka z Hradce? Primární věc, líčí Denis Kusý. Kde bude bydlet?
Odchovanec Pardubic pochází z hokejové rodiny, jeho tatínek trénuje hokejisty právě v Dynamu. A nyní bude se svým synem opět v kontaktu ještě o něco víc. Denis Kusý se totiž stal novým členem nedalekého Mountfieldu HK. U rivala tak přibyde další Pardubák. „Ani nevím, jestli to tady můžu říkat nahlas,“ směje se sedmdvacetiletý útočník. Pozor: Už ale shání bydlení pod Bílou věží.
Denisi, vítej v Hradci Králové. Jak se to seběhlo, že budete hrát za Hradec? S agentem jsme řešili i nějaké jiné nabídky ze zahraničí, ale když mi říkal o Hradci, tak to pro mě byla primární věc, kterou jsem před tím vším upřednostnil.
Bude vám vyhovovat herní styl? Podle generálního manažera jste i tohle s agentem řešili… I na herní styl jsme s agentem hodně koukali, myslím, že jsem dobrý bruslař. A vím, že Hradec hraje celoplošný hokej a má to celkově založené na bruslení, doufám, že mi to bude sedět.
Jaké pro vás byly zápasy proti Hradci? Tady se mi nikdy nehrálo dobře. Kvalitní fanoušci a vždycky to byly těžké zápasy. Takže nepříjemný.
Je v tomhle směru láková spolupráce s Tomášem Martincem? Rozhodně, pan Martinec byl také jedním z hlavních důvodů, proč jsem sem přišel. Věřím tomu, že mě dokáže posunout a vymáčknout ze mě maximum.
Nelákala vás i Liga mistrů? Tu si zahrajete poprvé… To je pravda, Ligu mistrů si zahraju poprvé, těším se moc. Je to zpestření, a navíc jsou tam velmi kvalitní týmy. Pro mě to bude super zkušenost a porovnání se soupeři ze Švédska nebo Švýcarska.
Prý jste se chtěl přiblížit trochu i domovu… To se taky povedlo, protože jsem Pardubák (směje se). Ani nevím, jestli to tady můžu říkat nahlas. Takže to je pro mě taky fajn. Navíc tady ani sám z Pardubic nebudu.
První kolo asi bude fajn, že? Už se těším! (směje se)
A do Hradce budete dojíždět z Pardubic? Ne. Chtěl bych bydlet tady. Hledáme tady nějaké bydlení. Chtěl bych bydlet v Hradci.
Znáte se s někým z týmu? A radil jste se s nimi ohledně přestupu? Znám pár kluků, co jsou kolem mě ročníkově – Ráďa Pavlík, Patrik Miškář, Radek Pilař. S nimi jsem hrál v Litoměřicích. Znal jsem Bukeho (Martina Bučka) a Ráďu (Lukáše Radila) jsem v Pardubkách tak nějak mihnul. Ale holky od kluků se znají, takže aspoň přítelkyně tady bude mít kamarádky. Ale jinak jsem to držel spíše v tajnosti, nechtěl jsem o přestupu nikomu říkat.
Musím se zeptat na jeden zajímavý krok ve vaší kariéře. Odchod do druhé finské ligy. Co vám rok ve Finsku dal? Moc mi to pomohlo. Líbil se mi přístup lidí, a i i hokej, který se tam hrál, mi seděl. Nemůžu na to říct křivé slovo. A navíc mi to pomohlo se vrátit zpátky do extraligy.
V čem byl přístup Finů jiný? Nikdo si na nikom nehonil triko, žádný nátlakový přístup. Všichni byli na jedné rovině – trenéři, manažeři. To bylo opravdu fajn.
Touhle finskou cestou jste trochu navázal na Daniela Voženílka, viďte? Teď by to bylo hezké v tom pokračovat i v extralize, že? Vožucha znám odmalička a určitě by se mi líbilo zopakovat jeho cestu. Ale on je ještě úplně jinde, i když základy jsou podobné – byl taky ve Finsku a hrál stejnou soutěž, pak se vrátil do Česka a postupně hrál extraligu. A pak najednou vystřelil.
Poslední dva roky jste strávil na Kladně. První rok byl bodově povedený, druhý moc ne. Jak se vám tam líbilo? První rok byl fajn, hodně jsem hrál – první druhou lajnu, přesilovky. A dařilo se mi. A pak mě přibrzdilo zranění. A taky se vyměnili trenéři a já nedostal takovou šanci, takže jsem si druhý rok spíše odseděl, než abych něco ukázal.
Jak se chystáte na novou sezonu? Koncem července půjde A-tým na led. Přípravu už mám nějakým pátým rokem svou, takže dělám to, na co jsem zvyklý. Mám své trenéry, kteří vědí, co potřebuju. A 20. se pak už budu hlásit opět tady.