Rozhovory
po 6.5.2024 | Šimon Zemánek, Daniel Krátký

Stanislav Škorvánek: Hradec je splněný sen. Kdo nasadil laťku?

Po loňských potížích v brankovišti, kdy se mezi tyčemi Lvů vystřídalo hned pět brankářů, Mountfield HK získal po Patriku Rybárovi druhého slovenského gólmana ve své historii – Stanislava Škorvánka. Ten si svými skvělými výkony v domácí lize vybojoval pozici jedničky v tamní reprezentaci. Jak vnímá svou hokejovou kariéru? A jaké šance dává své zemi na MS? Nejen to, ale i mnohé další obsahuje jeho první rozhovor v novém působišti.

Stano, vítejte v Salonu republiky. Jak se cítíte jako nový člen Mountfieldu HK?
Jsem hodně natěšený, dá se říct, že se mi splnil sen. Česká extraliga má velký kredit, navíc Mountfield je velmi dobrá organizace. Jsem opravdu rád, že jsem se v kariéře posunul a věřím, že budu pro tým přínosem.

Jak probíhalo jednání ohledně vašeho přestupu na východ Čech?
Někdy na začátku roku mě kontaktovali pan Kmoníček a trenér brankářů s tím, že o mě mají zájem a potom už jsme se celkem rychle dohodli. Doufám, že obě strany budou se vzájemnou spoluprací spokojeny.

Hrál nějaký konkrétní faktor ve vašem příchodu do Hradce zásadní roli?
Hradec se mi ozval první, potom jsem ještě nějaké nabídky dostal, ale Mountfield byl pro mě nejlepší volbou. Celý klub má vysoký kredit, i proto jsem se pro něj rozhodl.

Zjišťoval jste si nějaké informace o Mountfieldu?
Dost jsem si hledal věci o městě, jak funguje klub a tak. Dostal jsem na oboje velmi dobré reference – Hradec je pěkné město, organizace má vysoké ambice a pro úspěch dělá hodně. Ohledně přestupu jsem si psal s Graemem McCormackem, hráli jsme spolu za Michalovce. Na reprezentačním srazu jsem se bavil taky s Alexem Tamášim, který mi přiblížil, co mám od klubu očekávat.

Co si od svého nového angažmá slibujete?
Hlavně bych chtěl být týmu prospěšný. Věřím v to, že ukážu svoje kvality i v české extralize, navíc v tak kvalitním týmu. Uvidíme, jak se mužstvo poskládá, jaká budeme parta, ale každopádně budeme chtít dokázat co nejvíc a myslím si, že toho můžeme hodně dosáhnout.

Zmiňoval jste, že zkraje ledna už jste věděl o přestupu do Hradce. Sledoval jste dění ve vašem nadcházejícím celku?
Určitě, klub jsem začal blíže sledovat od doby, co o mě projevil zájem a myslím si, že to bylo vzájemné. Takže jsem pečlivě sledoval průběh druhé části sezony včetně play off.

Po působení na Slovensku se bude jednat o vaši vůbec první zahraniční štaci. A to v 28 letech. Je to v tomhle směru o to víc speciální?
Bude to pro mě něco nového v osobním, i hokejovém životě. Jednou za čas je ale vždycky dobré udělat nějakou změnu, takže se velmi těším.

Stanete se se druhým slovenským brankářem v historii, který za klub naskočí v extralize. Prvním byl fanoušky oblíbený Patrik Rybár. Bylo by asi fajn něco takového napodobit, že?
To by bylo super, Patrik ale nasadil laťku hodně vysoko (směje se). Přesto věřím, že se mu dokážu minimálně přiblížit. Doufám, že i já fanoušky potěším a třeba na mě někdy taky budou vzpomínat.

Váš hokejový příběh je poměrně dost zajímavý, mezi brankářskou špičku jste vyletěl, bez urážky, v trochu pozdějším věku, než je obvyklé…
Myslím si, že zlepšení přišlo v pravý čas. Všechno se děje z nějakého důvodu, možná kdybych dostal větší šanci v mladším věku, tak bych ji nevyužil tak jako teď. Sbíral jsem zkušenosti, makal jsem a snažil se posouvat každý den. Potom konečně přišla větší možnost a dokázal jsem, že na velký hokej mám. Zpětně bych asi nic neudělal jinak, jsem rád, že příležitost přišla i v takto možná vyšším věku a užívám si ji. Přece jenom to ale není nic až tak vzácného, nejen v hokeji, ale i v dalších sportech se někdy stává, že se sportovec vyšvihne třeba až okolo třicítky.

Loni jste se svými skvělými výkony ve slovenské extralize dostal až na mistrovství světa v Rize, kde jste byl jedničkou týmu. Jak na to vzpomínáte?
Moc jsem si to užil, nikdy se mi o mistrovství světa ani nesnilo. Mám na šampionát úžasné vzpomínky, i když je škoda, že nám čtvrtfinále o kousek uteklo. Byl to pro mě obrovský zážitek, na který budu dlouho vzpomínat a zatím je to jednoznačně největší highlight mé kariéry.

U šampionátu ještě zůstaneme, zanedlouho startuje letošní mistrovství světa v Česku. Co si od něj slibujete? Slovenský tým nevypadá vůbec špatně…
Dost se na turnaj těším, v první řadě ale doufám, že se dostanu do nominace. Jestli ano, tak bych chtěl být týmu co nejvíc prospěšný. Rýsuje se nám velmi zajímavý mančaft, obzvlášť pokud přijedou nějací hráči ze zámoří. Jádro týmu je víceméně stejné jako loni – věřím, že bychom mohli překvapit, protože si nemyslím, že se s námi úplně počítá na nějaký velký úspěch. Ještě nás čeká týden přípravy, který naplno využijeme a doufám, že na turnaji dokážeme uhrát lepší výsledek než naposledy.

Váš táta je bývalý hokejista a nyní hokejový trenér, jaké to bylo vyrůstat pod jeho taktovkou? Asi měl na vás velký vliv, že?
Právě on je hlavním důvodem toho, že hraju a miluju hokej. Od malička jsem hokej doma vnímal a táta byl pro mě vzor, ať už jako hráč, ale i trenér. V mládežnických kategoriích mě chvilku trénoval, což bylo to příjemné, ale na druhou stranu trochu zvláštní. Potom už jsme se snažili této možnosti vyhnout, nebylo to úplně ideální ani pro jednoho z nás, natož pro tým. Už ve starších kategoriích mi dost radil a předával své zkušenosti se znalostmi, což bylo super.