Jaroslav Roubík: Na Hradec vzpomínám jedině v dobrém
Pod Bílou věží strávil devět sezon a nesmazatelně se zapsal do historie hradeckého hokeje. Jaroslav Roubík patřil v první lize k největším tahounům a dlouhá léta vedl hradecký celek jako kapitán. Východočeskou metropoli opustil před téměř patnácti lety – osud ho zavedl do Ústí nad Labem, kde pokračoval ve své bohaté kariéře. Brusle definitivně pověsil na hřebík až před dvěma lety, aktuálně předává své zkušenosti v roli asistenta trenéra. Co říkal na přivítání zpět pod Bílou věží a na koho se nejvíce těšil?
Jaroslave, máte za sebou charitativní utkání legend. Jak jste si ho užil?
Bylo to moc fajn. Potkal jsem tady hodně kluků, které jsem dlouho neviděl. Navíc přišla spousta diváků, kteří vytvořili parádní atmosféru. Pro mě to byl super zážitek.Fyzicky to pořád tělo zvládalo? Brusle jste definitivně pověsil na hřebík na konci sezony 2023/24, když jste vypomáhal Ústí nad Labem ve 2. lize…
Je to už výrazně horší. Člověk stárne, nohy mu nejezdí a ruce tvrdnou. Dřív jsem zvládal mnohem větší rychlosti. Aspoň jsem v tom nebyl sám. V podstatě jediný, kdo tam pořádně bruslil, byl Tlusťoch. Ten jezdil jako vítr a dával góly.Na hokejce to ale pořád máte. Pořádně jste zavářel obraně soupeře, a dokonce zaznamenal hattrick. To asi potěší?
Góly jsem dával, to mě pořád baví. Hlavní ale bylo, že jsem si tu celou akci užil.Čekáte, že se ráno probudíte, a bude vás bolet celé tělo?
To snad ne, tolik jsem toho nenabruslil. Spíše se to neslo v přátelské atmosféře. Uvidíme, jak to bude vypadat další den (směje se).Udržujete se nějak v kondici, kdyby vám podobné pozvánky na charitativní mače dorazily?
Chodím cvičit do posilovny, abych se cítil dobře. Ale jinak se už na to tolik nesoustředím.Nastoupil jste po boku spousty svých bývalých spoluhráčů. Byla v kabině trocha nostalgie po starších časech?
Něco takového tam panovalo. Zavzpomínali jsme, jak jsme dřív hráli a jak to je teďka jiné. Partu jsme tady měli dobrou, takže setkání jsou vždycky příjemná. Bavili jsme se i s mladšími hráči – dobře se to namíchalo.
Těšil jste se na někoho speciálně?
Především na Patrika Fořta a Jirku Kadlece, se kterými jsem tady dlouho hrál. Ale těšil jsem se i na jiné. Například nedávno jsem se zúčastnil charitativního turnaje v tenise a hrál jsem tam s Jakubem Kohákem čtyřhru. Bylo zajímavé, že jsme se znova potkali tak brzo.Prohodili jste potom mezi sebou něco na ledě?
Shodli jsme se na tom, že tenis nám šel líp (směje se).Měli jste nějakou speciální strategii? Třeba hodit puk Ráďovi Pavlíkovi a ten všem v mžiku ujede?
Nic jsme dopředu neplánovali. Chtěli jsme si především nahrávat a občas se dostat i ke střele. Hráli jsme to hlavně pro radost.Jak vzpomínáte na vaše angažmá pod Bílou věží? Strávil jste tady devět sezon a zanechal nesmazatelnou stopu v srdci hradeckých fanoušků…
Je pěkné, že se můžeme vrátit zpátky do Hradce a diváci na tribunách nás stále podporují. Na svoje angažmá vzpomínám pouze v dobrém.Sezonu 2004/05 jste strávil v Hradci Králové i po boku Tomáše Martince jako spoluhráče, ze kterého je teď zkušený kouč. Vy se trénování také věnujete – jako asistent trenéra pomáháte Příbrami k postupu ze 2. ligy. Proběhla mezi vámi nějaká komunikace ohledně trénování?
Je to už hodně dávno, co jsme spolu nastoupili. Moc času jsme teď neměli, takže jsme prohodili pár slov, ale nic většího.Zápas byl součástí oslav 100 let hradeckého hokeje, kterých jste absolutně nedílnou součástí. Jak se vám akce jako tento duel líbí?
Takové akce jsou moc fajn. Pomůžeme dětem, které to potřebují, a to je nejdůležitější. Ať něco podobného dělají i další kluby.