Hradec? Výzva! Přesvědčila mě jednání, popisuje Lukáš Radil
Změna působiště Lukáše Radila se v posledních dnech na sociálních sítích hodně řešila a nyní je jasné, že se zkušený útočník přesouvá z pardubického Dynama do Hradce Králové, kde by měl patřit k ofenzivním tahounům týmu. Čtyřiatřicetiletý forvard působil v KHL či NHL, oblékl dokonce reprezentační dres na olympiádě v Jižní Koreji a dvou světových šampionátech. Ve svém prvním rozhovoru prozrazuje třeba detaily jednání s Hradcem Králové, vzpomínky na poslední vzájemný zápas i to, co rád dělá ve volném čase.
Lukáši, vítejte v Hradci. Jaká je vaše natěšenost na nové angažmá pod Bílou věží? Těším se moc. Jsem na to hrozně zvědavý, je to pro mě další výzva. Bude to asi jedna z těch nejzajímavějších změn, kterou si projdu. Ale hrozně se na to těším a doufám, že to dobře dopadne.
Jak náročné bylo rozhodování? S manželkou jsme to dlouho probírali. Jednání, která proběhla s panem Kmoníčkem i hlavním trenérem, mě vlastně asi nejvíc přesvědčila o tom, že jít hrát sem do Hradce bude nejlepší krok. Představili mi vizi, řekli nějaké věci, které mi přišly zajímavé, a stanovili reálné cíle.
Dá se vypíchnout třeba jedna hlavní věc, která udělala největší dojem? Kdy jste si řekl, že máte jasno? Spíš mi přišlo, že se mnou jednají na rovinu a nemažou mi med kolem pusy. Takové jednání mám rád, ale nebyl jsem na něj úplně zvyklý, takže to bylo příjemné překvapení.
Pro Hradec je typický jeho styl – plný bruslení a napadání. Bude vám to vyhovovat? Doufám, že jo. Vím, že to je hokej založený hodně na náročném bruslení. Když to vezmu z pozice soupeře, vždycky se mi proti tomuhle stylu hrálo nepříjemně. Doufám, že se mu dokážu přizpůsobit a být v něm platný.
S vaším příchodem jsou spojena určitá očekávání a také publicita. Počítáte s tím? Jste na tuto pozici připravený? Nejsem úplně typ, který by chtěl být vidět někde jinde než na ledě, takže toho se budu snažit držet. Budu doufat, že moje výkony budou tomu očekávání odpovídat.
Řešil jste s někým z hokejistů, jak to pod Bílou věží chodí? Ohledně příchodu jsem se s nikým úplně neradil, spíš jsme to probírali doma. Veškeré informace jsem dostal od pana Kmoníčka i trenéra Martince a myslím si, že mi to do začátku stačilo.
V Pardubicích jste působil poslední tři roky a měl jste i nadále platnou smlouvu. Co se stalo, že spolupráce nakonec skončila dřív? Možná to bude trochu delší odpověď, za což se případně omlouvám: Bylo to tak, že jsem měl ještě rok smlouvu. A manažer mi předával informace, že se mnou hodlají smlouvu dodržet, a to mi bylo ještě dvakrát zopakováno. Situace se ale změnila v květnu, kdy jsem dostal informaci od manažera, že se nevejdu ani do pěti pětek. Takže jsme s agentem začali jednat. Dostal jsem nabídky z vícero klubů a díky jednání pana Kmoníčka a slov trenéra Martince jsem se rozhodl jít sem. Finance nebyly vyloženě to hlavní, proč jsem se do Hradce vydal. Bylo to spíš o tom, jak se mnou jednají, o stanovených cílech. Celkově se mi líbil jejich přístup.
Vaše hráčská kariéra je hodně spjatá právě s Pardubicemi. Nebojíte se reakcí fanoušků? Jak říkají ti starší a zkušenější: život jde dál (pousměje se). Já nikomu nic nedlužím, tak jsem se rozhodl a důvody jsem vysvětlil v předchozí odpovědi. Necítím se vůbec tak, že bych dělal něco špatně. Teď se těším na novou sezonu, je to pro mě určitě výzva, a to mám rád. Udělám všechno pro to, aby to dobře dopadlo.
Váš poslední zápas v Hradci jste absolvoval v rámci prvního semifinále, ale pro vás to nedopadlo moc dobře. Po ráně Davida Šťastného jste v sérii dohrál. Pamatujete si vůbec na ten zákrok? Nebo jste měl trochu výpadek? Šťágr na mě najel trošku ze strany. Pamatuju si, jak to bylo, ale pak mám pár vteřin takovou lehkou mlhu. Bylo to bolestivé, ale už jsem z toho venku.
V pondělí jste absolvoval natáčení představovacího videa i focení po městě. Jaké byly vaše první dojmy z Hradce? A vlastně i zimního stadionu? Není tedy nejmladší, ale zase útulný. Skvělý. Spolupráce byla fantastická a byla sranda, to mám rád. Co se týče prostorů, ty znám moc dobře, pohybuju se tady když to blbě řeknu v podstatě celý život, protože těch zápasů jsem tady odehrál fakt hodně.
Taky jste odehrál za Hradec pár utkání v první lize. Vzpomínáte si na to? Jasně! Myslím si, že jsem se tenkrát vracel po zranění a poslali mě sem hrát. Mám na to dobré vzpomínky, protože se mi docela dařilo.
Působil jste v české reprezentaci, podíval se také do NHL. Máte nějaký zážitek, na který jste nejvíc pyšný? Pyšný je asi moc silné slovo, ale nejvíc se mi takhle přehraje můj první gól v NHL, který jsem si fakt užil. Byl to tam možná můj nejlepší zápas a všechno do sebe zapadlo, jak to tak někdy ve sportu bývá.
Do NHL jste se dostal, když vám bylo osmadvacet. Jaké to bylo přijít a bojovat o místo přes farmu v takhle pozdějším věku, navíc z Ruska? Byl to šok, protože ti hráči jsou fakt neskuteční, všichni jsou šikovní a rychlí. Užíval jsem si to ale maximálně. Tenkrát bylo i velké štěstí, že jsem mohl být v Kalifornii, která je fantastická, co se týče počasí a služeb kolem. Bylo to super a jsou to nezapomenutelné zážitky.
Když se vrátíme do současnosti, jak to plánujete s bydlením? Budete dojíždět? Zázemí máme s rodinou v Pardubicích, takže bychom využili toho, že města jsou blízko u sebe.
Co rád děláte ve volném čase? Teď mě asi nejvíc baví být s manželkou a dcerou Justýnou, která je náš první přírůstek a dává nám docela zabrat. Hrozně mě to baví a je to super, i když to je někdy náročné. Mimo to chodím rád na golf, hraju tenis a mám docela rád ekonomické dění, co se děje ve světě, akcie a podobně. Takže asi takhle ve zkratce.
Jste jeden z mála hokejistů, kteří mají inženýrský titul. Jak náročné bylo skloubit studium a hokej? Tenkrát poměrně dost, ale člověk byl mladší a měl hodně elánu. Nějak se to povedlo, jsem za to strašně rád a doufám, že to budu moct využít.