Rozhovory
pá 19.8.2022 | Adam Kodet

#3 Kapitán Radek Smoleňák: Jít do Hradce? Nejlepší rozhodnutí

172. To je počet zápasů, které odehrál Radek Smoleňák v hradeckém dresu s céčkem na prsou. Nejvíce ze všech kapitánů v klubové historii. Jen 7 bodů mu chybí na prvenství v produktivitě mezi kapitány, už dávno je se 61 góly nejlepším střelcem. Chybí mu jediné – velký týmový úspěch, po kterém prahne celou kariéru. A chtěl by to dokázat právě v Hradci, kde se usadil nejdéle ve své kariéře, kde se stal dvojnásobným otcem a kde načne už šestou sezónu.

Radku, máte za sebou první letní přípravné zápasy, jaké byly?
Byly to první letní zápasy, nechci to přeceňovat, ale dost nám to ukázalo. V prvním proti Mnichovu jsme zvládli výborně start, Salcburk už nás prověřil lépe. Byli zarputilí, lépe bruslili a hrálo se hodně fyzicky. Rozhodně pro nás oba zápasy byly přínosné.

Přivezli jste do Hradce pěknou trofej z turnaje Red Bulls Salute. Není to Stanley Cup, ale je příjemné si jako kapitán jezdit pro podobná ocenění, ne?
Udělalo nám to na začátku sezony radost. Před tím jsme byli tři týdny v kuse na ledě a odvedli spoustu práce, takže tohle byla taková malá odměna a povzbuzení. A taky potvrzení, že něco děláme dobře.

Když jsme u kapitánství, co by měl podle vás splňovat správný kapitán?
Každý kapitán je jiný, zažil jsem jich spoustu. Někdo je víc hlasitý, někdo zase takový tichošlápek, jiný je zase skvělý střelec. Ale ty doby, kdy kapitán týmu byl takový polodiktátor, už jsou pryč. Dnes je většinou kapitán spíš taková prodloužená ruka trenérů a vedení, spousta věcí se řeší právě přes mezičlánek v podobě kapitána. Ten by měl pak stát v popředí týmu a korigovat ho správným směrem.

Prošel jste spoustu týmů, kdo na vás nejvíc zapůsobil jako ten správný týmový lídr?
Hned z voleje mi vyskočí dva. Když jsem se vrátil z Kanady, tak na Spartě David Výborný, a potom chvilku na Kladně Pavel Patera. To jsou pro mě osobnosti, které si vybavím, když se řekne kapitán. A to ve všem. O tom, že to byli jedni z nejlepších hráčů, se nemusíme bavit. Ale byli lidští, věděli co, jak a kde. V každé situaci věděli, jak se zachovat.

„V kabině jsem jako kapitán dost hlasitý, mám rád srandu.“

Radek Smoleňák (o svém chování jako kapitán)

Jaký kapitán je Radek Smoleňák?
Já jsem v kabině dost hlasitý. Ale nemyslím, že by se moje role nebo přístup měnily s tím, jestli jsem kapitán nebo nejsem. Není to tak, že teď jsem kapitán a teď bych měl dělat to a to. Makat, dobře se připravovat a chovat se jako profík, to mám v sobě. A doufám, že některým hráčům tím jdu příkladem.

Nedávají vám někdy spoluhráči najevo, že jste až moc hlasitý?
To je moje povaha, já nejsem nějaký zakřiknutý kluk, co sedí v rohu. Mám rád srandu, z tohoto pohledu je mě hodně slyšet. Když je situace vážnější, snažím se to spíš odlehčit. Párkrát do sezony ale dokážu pořádně vyletět, a to jsem někdy i hodně nepříjemný. Ale všechno to je proto, že chci vyhrát a že moc toužím s týmem něčeho dosáhnout.

Je těžké z té veselé noty přepnout do módu, kdy musíte mít autoritu? Aby tým poznal, že se něco děje.
Já myslím, že kluci poznají, když jsem nas*aný (směje se). Ale s věkem jsem se zklidnil, dřív jsem býval větší rapl. Vyletím jen tehdy, když cítím, že tým to potřebuje. Ale v Hradci to není jen o mně, je tu spousta starších kluků, kteři si řeknou svoje. Není to žádná moje one-man show, že by každý koukal jen na mě, co udělám a řeknu.

Jak vůbec v roce 2019 padla volba s kapitánským céčkem na vás?
Sám si to přesně nevybavuju. Hlasování nebylo, myslím, že to oznámili trenéři nebo manažer s prezidentem klubu. A od té doby mi to céčko nikdo z dresu neodpáral. Doufám a věřím, že k tomu nebyl žádný důvod a ani jsem neudělal nějaký průšvih, abych musel kapitánství předat dál. Někdy to asi přijde, ale já nehraju hokej pro písmenko na dresu. Hraju, protože mě to baví a mám rád hokejovou partu a kabinu. A taky mám touhu něco vyhrát. Na druhou stranu pozice kapitána si moc vážím a rozhodně to neberu na lehkou váhu.

Radek Smoleňák ve svém prvním zápase jako kapitán Hradce v září 2019 | foto: Stanislav Souček

Jako kapitán a tvář týmu často mluvíte do médií a chodíte na rozhovory. A to i když se nedaří. Není to někdy až otrava?
Někdy na to nemám náladu, ale je to součást mé práce. Nejde mluvit jen o krásných věcech, výhrách nebo gólech. Člověk musí umět mluvit, i když to stojí za prd. Ale je pravda, že někdy mám sám pocit, že už je mě moc (usmívá se). Všeho moc škodí.

Na druhou stranu se u vašich rozhovorů člověk nenudí, vždycky přijdete s nějakou novou hláškou. Neřekl jste někdy něco, čeho jste pak hned litoval?
Já jsem bezprostřední, říkám to, co si myslím. Zase nesypu z rukávu hlášky na sílu. Taky nemám rád rozhovory, kde se chodí kolem horké kaše a opakují se fráze dokola. Mluvím tak, jak se cítím, občas to třeba někoho pohorší, ale s tím já nic neudělám. Spíš se občas pozastavím a usměju nad nadpisem článku. To pak někdy vypadám jako blbec.

Jako kapitán a hvězda týmu jste hodně na očích, vaše tvář je na všech reklamách a billboardech po celém městě. Nenese to sebou někdy nějaká úskalí? Člověk jako vy se v Hradci těžko schová.
V Hradci už s rodinou žijeme nějaký ten pátek a mám to tady hrozně rád. Město i fanoušci mi přirostli k srdci. Za celou dobu jsem se nesetkal s nějakým negativním chováním vůči mně. Když se prohraje derby, tak to tak příjemné není, ale fanoušci jsou obecně milí a vycházíme spolu dobře. A pro ně musí být skvělé, když nás hráče někde potkají a můžou si normálně pokecat a pozdravit, než abychom nad nimi ohrnovali nos. Když mě někdo pozná, vždy s ním rád prohodím pár vět.

Do Hradce jste přišel spíš s pověstí světoběžníka, co že jste na východě Čech vydržel tak dlouho?
Kdyby mi to někdo řekl před tím, než jsem přišel, asi bych si klepal na čelo. Ale tehdy jsem se tak rozhodl a myslím, že to bylo moje nejlepší hokejové rozhodnutí. Jsem tu spokojený, mám rád lidi kolem týmu a celé organizace. S manželkou jsme tu šťastní, narodily se nám tady dvě děti a máme to tu rádi. Když jsme se letos vraceli do Hradce, tak syn říkal, že konečně jede domů. Takže ze mě už je takový napůl Hradečák. Moc si vážím každého dne, který tady můžu být a doufám, že tu ještě chvíli vydržím.

„Moc bych si přál to tady v Hradci už dohrát.“

Radek Smoleňák (o své budoucnosti)

Umíte si představit, že to v Hradci už takzvaně hokejově doklepete?
Já bych si moc přál to tady už dohrát. Uvidíme, co na to zdraví, trenéři a manažer s prezidentem (usmívá se).

Co vás vůbec v roce 2017 přivedlo do klubu, ke kterému jste neměl žádné vazby a navíc byl v extralize stále poměrně nový?
Tehdy jsem na začátku sezony měsíc nehrál, probíhala nějaká jednání a já chtěl ještě zůstat v Rusku. Ale pak jsem si dal pro a proti dohromady, na Hradec jako město i organizaci jsem slyšel jen dobré věci, a navíc tým byl silný. Cítil jsem, že můžeme něco dokázat. S manželkou už jsme taky chtěli začít pracovat na rodině, já jsem byl 14 let v cizině a i mě to táhlo už trochu do klidu.

Od té doby nebylo na stole, že byste odešel do jiného týmu v extralize?
Když mi končila smlouva, tak se nějaké týmy ozvaly a sondovaly situaci. Už mám nějaký věk, tak se mnou týmy jednají napřímo, takže o zájmu některých jsem věděl. Moje myšlenky ale byly vždycky takové, že bych chtěl zůstat. Nakonec jsme vždy s Alešem Kmoníčkem našli společnou řeč. Nerad bych odsud odcházel a mrzelo by mě to.

Pamatujete si svůj první zápas ve lvím dresu?
Pamatuju, to bylo v Litvínově, skončilo to 4:3 a já dal rozhodující gól asi půl minuty před koncem. A pak hodně vzpomínám na první play off, série proti Liberci a Třinci. Mrzí mě, že jsme neuhráli lepší výsledek, tým jsme na to měli. Stejně jako loni proti Boleslavi, to budu mít v sobě ještě hodně dlouho.

Radek Smoleňák ve finále Ligy mistrů v únoru 2020 | Foto: Stanislav Souček.

Jaký moment v Mountfieldu HK byl pro vás zatím tím nejsilnějším?
Určitě domácí finále Ligy mistrů, to byla bomba. Napěchovaný zimák, město tím žilo, na to nikdy nezapomenu a ještě bych to chtěl někdy zažít. Když se jelo vlakem do Grazu s fanoušky, to byl taky skvělý zážitek, který si letos zopakujeme v Berlíně. No a pak loňské derby, kdy jsme prohrávali 1:3 a otočili jsme to na 4:3 v prodloužení. To byla euforie jako blázen, bomba.

Tým je v posledních letech silný v základní části, ale v play off se mu nedaří. Co vám chybělo loni jakožto vítězům Prezidentského poháru, abyste přešli alespoň přes první kolo?
Naposledy nám paradoxně chyběla zkušenost s tím, když se nedaří. Celou sezonou jsme prošli v pohodě, neměli jsme žádné nesnáze, žádnou krizi. A pak jsme na to nebyli připravení. Navíc jsme absolutně nebyli schopní dát gól. To jsou dvě věci, které nám zlomily vaz.

Kádr se proměnil jen minimálně, bude to jeden z faktorů, který by vás konečně mohl poslat v play off trochu dál?
Já myslím, že tým se ještě posílil. Kluci, kteří přišli, k nám zapadli a pasují přesně do rolí, do kterých je potřebujeme. Bavit se teď o play off a semifinále je ale předčasné, protože loni jsme si znovu dokázali, že play off a základní část je úplně něco jiného. Musíme prostě makat tak, abychom se do play off zase dostali. A pak se uvidí.

Seriál článků o hradeckých ligových kapitánech: