Stanislav Škorvánek

Rodák ze Žiliny začal s hokejem díky svému otci, jenž byl v minulosti rovněž úspěšným hokejistou v barvách Žiliny nebo Slovanu Bratislava. Během startující kariéry se cesty otce a potomka protnuly právě v rodném městě, kde působil Stanislav jako hlavní trenér a v týmu měl mladého brankáře – svého syna. Ten již od mládí patřil do reprezentačních výběrů, a tak si zachytal na závěr mládežnické kariéry také na MS do dvaceti let, kde zastával pozici dvojky. Čelil zde však například mistrům světa z Finska v čele s Rantanenem, Lainem nebo Hintzem, kteří jsou dnešními hvězdnými forvardy NHL.

Postupně si Stanislav Škorvánek prošel na Slovensku několika týmy – Novými Zámky, Košicemi, částečně i poprvé Michalovcemi nebo i prvoligovými Prešovem či Humenným, aby se nakonec vrátil do Žiliny. S tou bojoval dlouho o návrat do slovenské extraligy, ale k tomu došlo až v sezoně 2023/24. To už ale 188 cm vysoký slovenský strážce svatyně druhým rokem zářil v Dukle Michalovce.

Poprvé v kariéře se tak mrštný brankář stal jasnou jedničkou v týmu slovenské extraligy, svému týmu pomohl do semifinále, aby byl vyhlášen nejlepším brankářem celé soutěže a hlavně zabojoval o účast na světovém šampionátu. A to úspěšně! Debut si ve slovenské reprezentaci odbyl Stanislav Škorvánek proti Česku v premiérovém duelu MS v Lotyšsku. V prvním zápase sice proti Čechům těsně padl, ale pak vychytal Lotyše, Slovince a Nory a připsal tři výhry, ve kterých inkasoval pouze dvakrát.

Zájem ze zahraničí sice po MS přišel, ale i tak Stanislav Škorvánek po fantastickém závěru ročníku setrval na Slovensku. V Dukle Michalovce nadále potvrzoval svou formu, byl suverénně nejlepším brankářem Tipos extraligy a nakonec východoslovenskému klubu pomohl k bronzovým medailím. Již v průběhu ročníku se mu ozval Mountfield HK, kde se reprezentační gólman domluvil na dvouleté smlouvě. Zde si maskovaný muž velmi rychle vydobyl pozici jedničky a patřil k hlavním oporám týmu.

Platilo to také v sezoně 2025/26, kdy naskočil do 46 utkání, jeho úspěšnost zásahů přesáhla 92 % a jedenáctkrát byl zvolen hráčem zápasu. Za své výkony si vysloužil nominaci na olympiádu v Milaně a Cortině, kde Slovensku pomohl k výhře nad Itálií a s národním týmem se umístil na čtvrté pozici. V české soutěži v devíti duelech ani jednou neinkasoval a vyrovnal tím třetí nejlepší extraligový počin. Celkově od svého příchodu pod Bílou věž zaznamenal čtrnáct vychytaných nul a tento klubový rekord může ještě vylepšit. Dres Mountfieldu bude totiž nosit minimálně do konce ročníku 2027/28.