Diskuzní fórum

Mě se líbí, černý jsou pěkný, bílý slabší. Domácí dres má být ale tmavý za mě.

Nelíbí se mi domácí (hlavně to číslo žlutý)
Černý jsou top

…za mne taky v pohodě - zvláště pak doma s převládající bílou barvou dresu budeme na ledě při naší rychlosti “neviditelní” 🤣🤣

Já půjdu asi proti proudu, ale mě se ty dresy líbí, konečně přidaná žlutá barva a špatné to není, spíš ta fotka, ty dresy na ní vypadají tak nějak,,rozplácle,,

Souhlas, pejsek a kočička pečou dort. Zkusíme přidat trochu městských barev z "devadesátek", ale moc to se současným logem nefunguje. Zase jsme (sakra) u nové vizuální podoby co se tu furt řeší už několik sezón.

No nic moc teda

Dresy na CHL:
odkaz
odkaz

Díky za článek. Zajímavý konec o zaměstnaneckém poměru.

Díky

Věděl, že jeho pikantní přesun z Pardubic do Hradce Králové vyvolává rozruch. Zejména na sociálních sítích, kde se dnes odehrávají zuřivé boje, rozmíšky a kde snadno dostanete nálepku darebáka. Lukáš Radil však nemohl jinak, přístup lídrů sousedního klubu jej nabil novou energií, již v Dynamu postupně ztrácel. „Bylo mi oznámeno, že se nevejdu do pěti pětek, tak jsme se s agentem dali do práce,“ líčí 34letý útočník zrod diskutované transakce. Roční iSport Premium nyní za zvýhodněnou cenu >>>

Pod Bílou věží zakotvil teprve před pár dny, ale v místním prostředí se vyzná, nepotřebuje průvodce. Hradecký stadion je mu hned po pardubickém druhý nejznámější. Zároveň je rád, že mu odpadnou těžké bitvy s rivalem. „Proti Hradci jsem nerad hrál, jeho styl je fakt nepříjemný, blbě se proti němu prosazuje,“ zazní i od Lukáše Radila v extralize častý názor.

Nová štace, nové město, nová sezona v nové výstroji. Musíte se lehce přemáhat na startu přípravy?
„První tréninky vždycky bolí, řekněme týden až dva. Máte nové věci, zvykáte si na jiné tréninky. Ale pro všechny je to stejné.“

Máte už hradecké prostředí osahané?
„Jsem tu pár dní, ale zdejší zázemí je mi dostatečně známé. Myslím, že Hradec je tým, proti kterému jsem odehrál nejvíc zápasů jako soupeř. Beru to už od žákovských kategorií. Dá se říci, že už to tady znám.“

Zase tolik se toho od té doby na zimáku nezměnilo, ne?
„Jak se to vezme. Když jsem hrál za Hradec pár zápasů v první lize, někdy před dvanácti, třinácti roky, kabina áčka vypadala úplně jinak. To samé posilovna. Leccos se určitě změnilo k lepšímu.“

Proč jste si vybral Hradec?
„V Pardubicích mi bylo oznámeno, že se nevejdu do pěti pětek, tak jsme se s agentem dali do práce. Hradec mi ze všech nabídek dával největší smysl. Rozebíral jsem to s generálním manažerem i trenérem a přišlo mi to jako nejlepší varianta.“

Rozhodla i dojezdová vzdálenost?
„Paradoxně ne. S manželkou jsme převážnou většinu času bydleli v Praze, a kdybychom se měli rozhodovat podle adresy bydliště, asi zvolím jinak, protože kousek od Prahy jsem dostal nabídku. Bydlení nehrálo významnou roli. Na druhou stranu mě těší, že Hradec je v dojezdové vzdálenosti, není potřeba se vyloženě stěhovat.“

Dojížděl jste i do Pardubic z Prahy?
„To ne. Měli jsme i v Pardubicích bydlení, takže jsme využívali obě varianty.“

Konec kariéry nebyl ve hře
Bylo ve hře, že s hokejem úplně skončíte?
„Asi ne. Na konec se ještě necítím, potřebný oheň ve mně pořád je a chci s hokejem pokračovat. Překonat překážky a jít za výzvou. Za nabídku z Hradce jsem strašně rád. Ztotožňuju se s tím, jak to v klubu funguje, jak tu hokej vnímají, jak se tu pracuje. Líbí se mi stanovené cíle, skladba kádru i jednání. Zatím jsem moc spokojený.“

Navíc by vás změna prostředí sama o sobě mohla nakopnout, občerstvit, co říkáte?
„Stoprocentně. Jakmile jdete no nového, chcete ukázat to nejlepší, co ve vás je. Uvidíme, jak to bude klapat v samotné sezoně.“

V Pardubicích jste postupně vypadl z přesilovky, kvůli přílivu nových akvizic jste s Tomášem Zohornou klesali v hierarchii týmu níž a níž. Parťák Zohorna loni odešel do Motoru, vy po sezoně. Lákalo vás znovu dostat klíčové úkoly? Hradec vám je nabízí.
„Jednoznačně. Doufám, že by to tak mohlo být. Věřím, že si sáhnu na větší porci minut a na přesilovku, tím pádem na větší odpovědnost za výsledky. Což mám rád. Vždycky se vám líp hraje, pokud vnímáte důvěru. Jestliže to tak bude i v reálu, budu šťastný.“

Zvažoval jste při hradecké volbě i reakce skalních pardubických fanoušků? Jedni váš krok chápou, protože vás v Dynamu dál nepotřebovali, jiní vám to neodpustí.
„Bavili jsme se o tom s manželkou. V hlavě jsem tyhle pochybnosti měl, nebylo mi úplně lhostejné, jak lidi na můj odchod sem budou nahlížet. Každý si ale musí uvědomit, že nikdo nechodí v cizích botách, nikdo neví, jakou cestu ten druhý má. Důvody a okolnosti, které mě sem přivedly, jsem už popsal. Balíček věcí, kde klíčovou roli sehrál přístup vůči mně, způsob jednání a sezonní mety. O finanční stránku prakticky nešlo. Myslím si, že většina lidí by se rozhodla stejně jako já.“

Nejste první ani poslední sportovec, který předchází k nejbližší konkurenci. Byť to přináší všelijaké emoce.
„Absolutně nemám problém s tím, pokud mi to někdo dává za zlé. Naopak jsem rád, že u nás funguje svoboda slova a že kdokoli může vyjádřit vlastní názor, napsat cokoli. Já se kvůli tomu určitě nenaštvu, navíc a upřímně, zas až tak to neprožívám. Na druhou stranu, Hradec jsem si sám vybral, nejsem tu z donucení, takže se dalo čekat, že to fanoušci budou řešit.“

Pardubice vám nabídly pokračovat v prvoligovém béčku?
„Něco takového tam bylo. Vedle toho i možnost pracovat v managementu. Poděkoval jsem a řekl, že ne, protože se na to zatím necítím. Těžko říci, jestli se na to někdy cítit budu.“ (usmívá se)

Rozdíly mezi Hradcem a Pardubicemi jsou zřejmé. Například trenérský štáb. Tomáš Martinec funguje u áčka osm let a další sezony nabere. Za tu dobu se v Dynamu vyměnil bezpočet koučů. Nakolik je pro hráče lepší mít pevnou znalost, kdo a jak vám velí?
„Jsem tu pár dnů, takže těžko mohu soudit, ale obecně se mi líbí, pokud se věci překotně nemění a jsou stálé. V Hradci je to postavené na lidech, kteří tu pracují strašně dlouho, takže k tomu i mají obrovský vztah. Věřím, že tahle cesta je správná. Každopádně je mi sympatická.“

Vymyká se hradecký Mountfield extralize?
„Asi ano. Zatím to tak na mě působí, víceméně rodinný klub. Ale uvidíme.“

Hradec má i svou hokejovou DNA: přímočarý, bruslivý styl hokeje, málokdo proti němu rád hraje. Jak jste to měl vy v roli soupeře?
„Už při jednáních a debatách s Tomášem Martincem a Alešem Kmoníčkem jsem říkal, že jsem proti Hradci nerad hrál, protože jejich styl je fakt nepříjemný, hodně bruslivý a blbě se proti němu prosazuje.“

Zároveň není snadné v něm náležitě a podle představ kouče fungovat, že?
„Budu se snažit udělat maximum pro to, abych v daném systému byl platným hráčem. Abych se rychle přizpůsobil a dokázal tým pomoci.“

Odhadnete, kolik hokeje máte ještě před sebou?
„Upřímně, nedokážu přesně říct. Třeba polovinu minulé sezony jsem byl dvakrát zraněný a bylo těžké se do toho znovu po pauze dostávat. Budoucnost je stoprocentně odvislá od zdraví. Taky záleží na druhu zranění. V minulé sezoně šlo spíš o nehody (natržená plíce při LM, později otřes mozku). Jsem si jistý, že moje tělo funguje dobře, netrpím na zranění kolen, ramen a podobně. Kdybych měl opakovaná zranění tohoto druhu, asi bych přemýšlel, zda má smysl pokračovat. Bývá to známka toho, že tělo už má dost. Ale u mě je to jinak. Aspoň doufám.“

Zabrzdil ho otřes mozku
V jarní sérii play off s Hradcem jste po tvrdé srážce s Davidem Šťastným utrpěl otřes mozku…
„Přijde mi, že otřesů mozku v hokeji přibývá, nejspíš je to dané zvyšující se rychlostí hry. Razantní změny směru při hře jsou čím dál častější, nahrává to srážkám se soupeřem. Stávat by se to nemělo, protože hlava je na regeneraci nejhorší a pokud otřes mozku utrpíte víckrát, hrozí vám trvalé následky i do pozdějšího života.“

Jaká je prevence, pokud vůbec je? Větší respekt hráčů navzájem, nebo snad přístup rozhodčích?
„Co se týká mého otřesu, tak těžko říci. S Davidem jsme si psali, tvrdil mi, že to nechtěl udělat. Stát se to může, kolikrát někoho sundáte nechtěně, omylem. Něco jiného jsou úmyslné věci, pokud druhého chcete trefit do hlavy. Tam bych byl nekompromisní a trestal výrazně, možná i finanční pokutou. Bez toho není velká šance, aby zákroky na hlavu vymizely.“

V 34 letech není čas na konec kariéry, zároveň už byste mohl přemýšlet, co dál po hokeji. U vás mě to hodně zajímá, protože se o sebe dokážete postarat i jinak, rozumíte burze a trhům. Takže?
„Občas si říkám, že bych už mohl mít v hlavě srovnané, co bych chtěl v budoucnu dělat, čemu se věnovat. Ale ještě to nemám rozmyšlené. Faktem je, že mě hrozně baví investování a všechno, co je spojené s akciovými trhy. Beru to jako koníček a uvidíme, v co se to rozvine.“

Jste samouk, nebo máte svého finančního mentora?
„Bavím se s pár lidmi, ale ke spoustě věcí jsem se dostal sám, vyčetl je z knížek, sám si něco odzkoušel. Snažím se i pozorovat od jiných. Je to takový mix. Baví mě číst si o různých firmách, jak fungují, na čem založily svůj úspěch.“

Přitahuje vás hlavně ten adrenalin v rámci dění na trhu?
„Spíš ten svět jako takový, jak funguje. Nikdy mě asi nepřestane překvapovat, jak se do hodnoty akcií promítá davové šílenství, když to tak řeknu.“

V jakém směru?
„Jsou situace, kdy masa lidí v reakci na určitou událost v jeden moment dokáže hodnotu akcií vyhnat neskutečně nahoru. Nebo taky dolů. Baví mě pozorovat tohle chování, podle něhož se dá na trhu reagovat. Typickou ukázkou z poslední doby je chování prezidenta Trumpa. Jeho výroky o zavádění cel a pak braní zpátečky, to všechno se ohromně odráží do dění na akciovém trhu. Jsou to strašně zajímavé věci.“

Máte někdy pocit, že přicházíte na kloub tomu, jak dnešní svět funguje a kdo ho vlastně řídí?
„To nevím, jestli na to někdy přijdu. Každopádně mě baví být pozorovatelem i účastníkem dění na trhu. Nebo si vezměte média a jejich přesah a vliv. Jen taková drobnost, která mě před léty zaujala v NHL. S každým týmem létají na tripy novináři, kteří referují o daném klubu. Vydávají své názory na sociální sítě a tenkrát mi přišlo, že zprávy novinářů na twitteru následně ovlivňují chování a kroky managementu klubu. Ne, že by to ovlivňovalo přímo investování na trhu, ale chování velkých sportovních organizací určitě ano.“

Fotbalisté a hokejisté sází na nemovitosti
Žádají vás hokejisté o radu, kam investovat?
„Občas se někdo zeptá. Ale rozhodně nemám v plánu investovat peníze druhých, na to si nevěřím. Tudy bych ani nechtěl jít. Vždycky jsem však rád, když si s někým z hokeje můžu popovídat o stejném hobby.“

Věděl jste hned, do čeho investujete své výdělky z NHL a KHL?
„Musím říci, že nejvíc užitečných rad mi dali lidé z branže, ať už bývalí hokejisté nebo i současní, kteří měli podobnou nebo ještě lepší cestu než já a po angažmá v zahraničí řešili, do čeho vložit finanční prostředky. Nasměrovalo mě to správným způsobem. Dostal jsem odvahu něco zkusit, což mě přesvědčilo, že cesta k zajištění finanční nezávislosti vede přes investování.“

Člověk asi nikdy neprohloupí s nemovitostmi, nebo máte jiný pohled?
„Investovat se dá úplně do všeho, faktem je, že u hokejistů nebo fotbalistů je pořizování nemovitostí poměrně častým jevem. Nefunguje to špatně. Ale těch směrů je mnohem víc.“

Na své působení v NHL si občas ještě vzpomenete?
„Určitě. Splnil jsem si sen, byl to pro mě nezapomenutelný životní zážitek. Poznat, jak funguje celá ta mašinérie, byla skvělá zkušenost. NHL ukazuje všem dalším ligám, jak by měly fungovat. Líbí se mi, že existují jednotná pravidla pro všechny kluby a žádná výjimka není možná. Ve spoustě věcí bychom se měli inspirovat.“

Co byste do extraligy hned a na první dobrou dotáhl z NHL?
„Na první dobrou? Určitě bych u nás zavedl, aby všichni lidé byli zaměstnanci klubu. Abyste mohli využívat veškeré výhody daného pracovního vztahu. Kdy je vaším právem využívat odbory, které se vás v případě potřeby zastanou a nikdo je vlastní silou nemůže přetlačit nebo obejít. Jede se podle daných řádů, vaše smlouva má váhu, je závazná a nemůže se z ní stát jen cár papíru.“