Diskuzní fórum

Lépe bych to nenapsal...

také jsem jeho jméno v souvislosti s Kolínem slyšel

Jen dva mesice zpatky:

Těšte se, rozjela se mela o čtyřku. Aby Pardubice pustily první místo? Asi by musely už všechno odehrát bez brankáře. Ale na čele se stejně jedna velká zápletka rodí. Třinec drží i po prohře v Hradci 3:4 místenku pro čtvrtfinále. Jenže Mountfield ho ve výjimečně kvalitní bitvě stáhl jen na bod. Do konce základní části chybí sedm zápasů, ve frontě čekají i Liberec s Olomoucí. Bavte se!

odkaz

Do Kolína má údajně namířeno Josef Skořepa

Kdo by měl dva lístky na prodej na sezení?

Ten Zach Osburn podepsal v Boleslavi.

Krásný rozhovor! Díky

Až se budou někdy věšet dresy pod strop, tak ten jeho by tam měl být mezi prvními.

Díky Ti moc! 👍 Je to ještě zajímavější, než jsem čekal. Výborný!

Sestup. Vy jste trénoval Jaroměř nebo Třebechovice. Před deseti lety jste se díky Tomáši Martincovi vrátil v Hradci k dorostu.
Znám ho šíleně dlouho. Ještě jako hráč jsem ho trénoval. Pamatuju si, jak jsem hrál s grafy, které mají černé nože. Ti malí pitomci si je stříkali černou barvou, aby byli jako já! (směje se)

Bylo poznat, že z Martince roste výjimečná hokejová bytost?
To ano. Moc dobře mu šel i fotbal, ve kterém se dostal do mládežnické reprezentace. Když jsme v sobotu hráli se žáky zápas a po dvou třetinách se vedlo 6:0, šel se Tomáš svléknout, aby ho táta ještě stihl převézt na fotbal.

Jak vás baví trénovat mladé?
Asi je lehčí trénovat chlapy než juniory, kteří mezi osmnácti až dvaceti nevědí, co dřív. Motorku, auto, holky, nebo diskotéku? Nemají to srovnaný v hlavě a chtějí stíhat všechno. U chlapů rozhodují peníze, mají smlouvy. I když myslím, že v Hradci mládež funguje až k juniorce dobře, pak se to láme.

Prý jste dost přísný.
Býval jsem. Spíš si zakládám, že jsem spravedlivý. Nikdy jsem nebyl sprostý. Mám rád pořádek na ledě i všude kolem. Mobily jsou od toho, aby se používaly, ale ne v kabině, která patří hokeji. Trošku jsme je vymýtili, ale je to těžká práce.

Mění se puberťáci?
Mají čím dál větší nároky. Začíná to bruslemi, končí hokejkou, která jim věčně nesedí. Za nás jsem slyšel: Vezmi si tu v rohu a běž na led! Ale musíte to brát, jiné to nebude.

Byl takový i Filip Hronek?
To byl kluk, který šel na led a nikdy nechtěl prohrát. Jasně, taky měl jako každý mouchy. Ale dřel. Proto to dotáhl tam, kde je.

Budete vychovávat mladé i dál?
Uvidíme, co bude. Jsem rád mezi mladými a docela mě to drží při životě. Teď ani po chodbách zimáku nešmajdám. Poprvé v historii se hraje o první místo, trenéři potřebují naprostý klid. Mám svoji permanentku na géčku. A snad se tam v play off ještě podívám!

Co je ještě dnes jinak?
Tenkrát se končilo hned po třicítce. Ve 34 letech jsem se dozvěděl, že jsem prý starý, zatímco dnes se paradoxně s takovými hráči ještě podepisují nové smlouvy. Naštěstí se objevil pán, který mi nabídl, ať jdu dělat hrajícího trenéra do krajského přeboru v Šumperku.

Dovedete si představit život bez hokeje?
Asi ne. Manželka si mě našla jako hokejistu, dodnes nevynechá zápas. Má vždy permanentku. Vnouček ho zkoušel taky.

I Hradec bez vás si lze stěží představit.
Už do Šumperka mi z něj vzkazovali: Dodělej si trenérské béčko a můžeš se vrátit.

Povedlo se. Na jaře 1993 jste byl u hradeckého postupu do ligy.
Tehdy se o ni hrálo zrovna s Třincem a tu atmosféru nic nenapodobí. Dnes je sice vyprodáno, sedm tisíc diváků, ale tehdy bylo hlediště jednolité. Nezahlédli jste volný schod. Hlásilo se devět tisíc lidí, ale myslím, že jich bylo ještě víc. Dnes se chodí víc ze zvědavosti. Pořád ale platí, že se tady vždy fandilo dobře a hlavně slušně.

Jak to, že jste v extraligové sezoně odešel ze střídačky?
Byl jsem odvolaný ze šestého místa. V pátek večer se doma vyhrálo a čekal nás nedělní výjezd do Pardubic, na které jsme měli náskok. Po zápase jsem besedoval s vedením. Něco jsem si dovolil říct, vedení se toho chytlo, šlo to zkontrolovat. A měl jsem pravdu.

Hokejisté flámovali?
Hned za rohem ve vinárně! A já na ten úkor skončil. Na přání hráčů.

Vážně?
Dneska mi někteří řeknou: Pane Řeháku, byli jsme blbci, že jsme to udělali! O mém odchodu se hlasovalo. Pamatuju si, že lístečků bylo 25, i když v kabině sedělo 18 hráčů. Někteří napsali čtyři, ale nikomu to nevadilo. Kolega Franěk říkal, že taky skončí, ale prý ho hráči přemluvili. A víte, jak to dopadlo.

Jak to?
Bylo to i o penězích. Po vojně jsem si řekl o nějakou sumu, o níž jsem tušil, že ji v životě nedostanu. Za dva dny dorazil profesor Kobera, vysázel to na stůl se slovy: Pojeď!

Kde vás oficiálně zaměstnali?
Byl jsem nejprve v Gumovce na generálních opravách. Potom jsem se přesunul do služeb dělat řemeslo. Do práce se chodilo jen na oko, pro peníze nebo na oslavy. Každá fabrika v Hradci měla dva tři hráče, které platila.

A opravil byste něco?
Tenkrát ne, později jsem ale svářečku na chalupě použil.

Narážím, zda jste se nezapojil do veliké rekonstrukce zimáku v 70. letech.
To ne. Já byl rád, že na nás konečně neprší! (směje se) Pamatuju doby, jak ledaři jezdili se sudem a plachtou a upravovali s tím led. Průšvih byl, když sněžilo. To diváci nafasovali lopaty a šlo se odhrabovat.

Jak se vám líbí stadion dnes?
Je pořád stejný! A stále myslím, že je jeden z nejhezčích v republice. Jediná chyba je, že mu chybí pořádné zázemí. Město moc nemůže pochopit, že tam chybí kabiny. Jinde jsou, proto se tu nemůže pořádat žádný velký turnaj, protože se na zimák nevejde víc týmů. První mužstvo by se mělo posunout do samostatného objektu, aby se nechodilo po chodbách dorostencům nebo juniorům. To jinde moc nezažijete. Áčko je bokem, aby mělo klid, což tady chybí.

Proč se vám v Hradci říkalo Rum?
Je to jediný alkohol, který nenávidím! Jsem pivař, ale celkově mi alkohol zase tolik nešmakuje a k rumu nemůžu ani čichnout.

Jak se vám fandilo?
Rume, hrej! Přiznám se, že když to šlo, hodně jsem filmoval pády. Skákání přes hokejku? To bylo moje. Rozhodčí to baštili, když jsem zařval a spadl.

Co když uvidíte, že simulují vaši junioři?
Ale oni to ani neuměj! (směje se)