Gól? Byl to takový bonus za práci celého týmu, líčí Šimon Marha
Nabitý program po reprezentační pauze zahájili svěřenci Tomáše Martince velmi povedeně – na třineckém ledě zvítězili 5:2 a tabulkou se opět posunuli o něco výš. Jedním z hlavních příběhů utkání byl návrat Šimona Marhy, jenž poprvé oblékl hradecký extraligový trikot. Dvaadvacetiletý odchovanec pak navíc svou trefou celé utkání rozhodl. Jaké jsou jeho pocity a co říká na kariéru svého otce nejen v dresu soupeře? A musí jej stále poslouchat?
Hokejisté Mountfieldu HK se na třinecký led vraceli přesně po čtrnácti dnech, tehdy domů odjížděli s porážkou 1:6. Středeční dohrávka ale nabídla zcela jiný příběh už od samotného startu utkání, ve kterém navíc debutoval odchovanec Šimon Marha. Díky absenci nemocného Aleše Jergla se zapojil ke dvojici Kevin Klíma – Martin Kohout a odehrál více než deset minut. „Ještě před dvěma týdny jsem si to ani nedokázal představit. Jsem hrozně šťastný a ani teď moje pocity moc nedokážu popsat. Děkuju klukům, že mi pomohli, a hlavně Kohymu a Klímičovi. Jsem strašně rád a mám z toho husinu, takže nepopsatelné,” sděluje své první dojmy syn hradecké legendy Josefa Marhy.
Začátek zápasu pro mladého forvarda ale nebyl jednoduchý. V první třetině totiž dvakrát usedl na trestnou lavici – jednou za hákování, podruhé týmově odpykal trest za příliš mnoho hráčů na ledě. „Když jsem šel na trestnou, říkal jsem si, že to není úplně ideální začátek. Budu upřímný, byl jsem hodně nervózní, pak to ale opadlo a už jsem mohl hrát konečně svůj hokej,” popisuje Šimon Marha své úvodní minuty na extraligovém ledě, které odehrál s číslem 38, avšak ještě bez jmenovky. Uvidíme v dalším zápase na hradeckých zádech po dlouhých letech jméno Marha? Brzy, objednaná výšivka ale musí nejdřív dorazit do Hradce. „Doufám že to bude brzy, a doufám, že naskočím i s červenými rukavicemi,” říká s úsměvem útočník narozený v Davosu.
Dost možná klíčový moment nejen pro švýcarského rodáka, ale také pro celý hradecký tým přišel ve druhé třetině. Po střele Denise Kusého právě Šimon Marha šikovně tečovat puk za třineckého brankáře a vstřelil gól na 3:1, který se později ukázal jako rozhodující. „Byl to takový bonus za práci celého týmu. Pro jistotu jsem to ještě doklepl, aby se neřeklo,“ usmívá se autor rozhodující branky. Hradečtí pak svůj náskok ještě navýšili a dokráčeli si pro výhru 5:2. Debutant ale jistě věděl, jak si ve Werk aréně vedli jeho noví spoluhráči před čtrnácti dny. „Určitě, měl jsem z toho velký respekt a nezbývalo mi nic jiného než makat a nechat tam všechno. Vyplatilo se a vezeme domů tři body, to je nejdůležitější,” těší „Marhyče“.
Po vítězném debutu neskrýval radost ani v souvislosti se svou budoucností v A-týmu, se kterou je spjat prozatím na měsíc s opcí na prodloužení. „Zatím to mám do konce ledna, takový try-out. Doufám, že mi to klub uplatní, protože jsem tady fakt šťastný,” neskrývá nadšení hradecká osmatřicítka. Utkání v Třinci mělo pro mladého útočníka také silný osobní rozměr. Právě zde totiž krátce působil i jeho otec Josef Marha. „V osmnácti jim tady pomáhal do extraligy, to zaznělo doma. Takže o tom něco vím,” přiznává navrátilec, jenž si pamatuje i konec kariéry svého otce právě v hradeckém dresu. „Úplně si to pamatuji, byl jsem se koukat. Mám pocit, že to bylo proti Zlínu. Nevím kolikátý zápas v play off, ale prohráli v prodloužení a byl jsem z toho takový smutný,” vzpomíná vytáhlý forvard.
A jak je těžké navazovat na jeho jméno? „Určitě je to náročné, táta byl skvělý hokejista. Dosáhl toho strašně moc,” přiznává bývalý mládežnický reprezentant. O tlaku především v hradeckém prostředí kvůli slavnému jménu pak ani nemluvě. „Samozřejmě ten tlak je na mě větší, protože si všichni myslí, že budu stejný. Já se snažím být jen stejně dobrý jako on, abych měl stejné úspěchy,” dodává s odhodláním Šimon Marha.